TuristikaVýlety po okolíKam z Hustopečí

Památník bratří Mrštíků Diváky

Spisovatel, dramatik, překladatel, literární kritik, ale také vášnivý včelař Vilém Mrštík a spisovatel, dramatik a učitel Alois Mrštík. To jsou bratři, kterým je věnován památník – rodinný dům v Divákách, ve kterém skutečně žili. Ten prošel rozsáhlou rekonstrukcí a spolu se zahradou si tak mohou návštěvníci projít pěti místnostmi, kde zjistí více o životě a literárně-dramatickém díle těchto dvou bratří, i Vilémově manželce Boženě. 

Více informací naleznete na webových stránkách památníku.

Foto: Památník bratří Mrštíků, Klára Knápková a Martina Radkovičová

Rodina Mrštíkových se do Divák přistěhovala po roce 1889. V domě v té době s Vilémem žila jeho manželka Božena a tatínek Alois, kterého si Vilém vzal na opatrování. Alois jako učitel bydlel ve škole. Vilém a Alois měli další dva mladší bratry, Františka (vzdělal se v oboru farmacie a působil v řadě lékáren) a Norberta (nejmladší bratr vystudoval medicínu a se stal lékařem). Rodina Mrštíkových se do Divák přistěhovala po roce 1889. V domě v té době s Vilémem žila jeho manželka Božena a tatínek Alois, kterého si Vilém vzal na opatrování. Alois jako učitel bydlel ve škole. Vilém a Alois měli další dva mladší bratry, Františka (vzdělal se v oboru farmacie a působil v řadě lékáren) a Norberta (nejmladší bratr vystudoval medicínu a se stal lékařem). Domeček je památkově chráněn už od roku 1958. V roce 1963 u příležitosti 100. výročí narození Viléma Mrštíka byl otevřen v jeho domě s číslem popisným 57 památník. Druhou expozici připravovalo v letech 1977 až 1979 Regionální muzeum v Mikulově a do zkušebního období byla uvedena roku 1982. Od roku 1983 s drobnými úpravami až do konce roku 2017 sloužila veřejnosti. Po poslední tří leté opravě a modernizaci (2018–2021) přivítal památník návštěvníky loni na podzim. Nová stála expozice je třetí v pořadí, přibyla jedna místnost – kuchyně. Domeček je památkově chráněn už od roku 1958. V roce 1963 u příležitosti 100. výročí narození Viléma Mrštíka byl otevřen v jeho domě s číslem popisným 57 památník. Druhou expozici připravovalo v letech 1977 až 1979 Regionální muzeum v Mikulově a do zkušebního období byla uvedena roku 1982. Od roku 1983 s drobnými úpravami až do konce roku 2017 sloužila veřejnosti. Po poslední tří leté opravě a modernizaci (2018–2021) přivítal památník návštěvníky loni na podzim. Nová stála expozice je třetí v pořadí, přibyla jedna místnost – kuchyně. Již za Viléma Mrštíka byla v kulatém záhonku před verandou mezi kvetoucími maceškami mladá hruška, byla zakoupena v Lednici a jmenovala se mademoiselle Soumier. Hrušeň byla zasazena někdy mezi léty 1906–1912, má tedy úctyhodný věk minimálně 116 let. Při návštěvě Památníku zde můžete usednout do jejího stínu stejně tak, jak tu kdysi vysedával a rozjímal Vilém. Již za Viléma Mrštíka byla v kulatém záhonku před verandou mezi kvetoucími maceškami mladá hruška, byla zakoupena v Lednici a jmenovala se mademoiselle Soumier. Hrušeň byla zasazena někdy mezi léty 1906–1912, má tedy úctyhodný věk minimálně 116 let. Při návštěvě Památníku zde můžete usednout do jejího stínu stejně tak, jak tu kdysi vysedával a rozjímal Vilém. Dům je vedle moderní techniky vybaven lidovým nábytkem, neboť byl Vilém Mrštík vášnivým sběratelem a v domě je tak možno vidět nábytek z nejrůznějších koutů Moravy. Sbíral rovněž keramiku nebo vyřezávané polychromované hračky. Nový zážitek z expozice umocňuje i to, že zde neprovází klasicky průvodce, ale sám Alois Mrštík prostřednictvím scén promítaných na stěny domu. Dům je vedle moderní techniky vybaven lidovým nábytkem, neboť byl Vilém Mrštík vášnivým sběratelem a v domě je tak možno vidět nábytek z nejrůznějších koutů Moravy. Sbíral rovněž keramiku nebo vyřezávané polychromované hračky. Nový zážitek z expozice umocňuje i to, že zde neprovází klasicky průvodce, ale sám Alois Mrštík prostřednictvím scén promítaných na stěny domu. Vilém Mrštík se narodil 14.5.1863 v malé vesničce na Vysočině, v Jimramově, jako druhé dítě Aloise a Františky. Část dětství prožil v Ostrovačicích u Brna, kam se rodina přestěhovala. V Brně vystudoval gymnázium. V letech 1884–90 žil v Praze, kde chtěl studovat malířství. Z existenčních důvodů svůj záměr neuskutečnil. Začal studovat práva, po roce ale studium ukončil a věnoval se literatuře. Roku 1904 se oženil s literárně nadanou Boženou, roz. Pacasovou z Hejčína u Olomouce a napsali spolu divadelní hru Anežka. Mezi jeho další díla patří např. Zumři, Santa Lucia a Pohádka Máje. V Divákách vzniklo také společné drama Maryša s dějem v nedalekých Těšanech. 2. března 1912 zemřel v Divákách ve věku 49 let. Svůj život Vilém Mrštík ukončil sebevraždou. Vilém Mrštík se narodil 14.5.1863 v malé vesničce na Vysočině, v Jimramově, jako druhé dítě Aloise a Františky. Část dětství prožil v Ostrovačicích u Brna, kam se rodina přestěhovala. V Brně vystudoval gymnázium. V letech 1884–90 žil v Praze, kde chtěl studovat malířství. Z existenčních důvodů svůj záměr neuskutečnil. Začal studovat práva, po roce ale studium ukončil a věnoval se literatuře. Roku 1904 se oženil s literárně nadanou Boženou, roz. Pacasovou z Hejčína u Olomouce a napsali spolu divadelní hru Anežka. Mezi jeho další díla patří např. Zumři, Santa Lucia a Pohádka Máje. V Divákách vzniklo také společné drama Maryša s dějem v nedalekých Těšanech. 2. března 1912 zemřel v Divákách ve věku 49 let. Svůj život Vilém Mrštík ukončil sebevraždou. Alois Mrštík se narodil jako nejstarší syn z bratrské čtveřice 14. října 1861 v Jimramově do rodiny místního ševce. Alois vystudoval brněnskou reálku a učitelský ústav. Od roku 1889 byl správcem jednotřídky právě v Divákách. Jako učitel zde působil 35 let. V roce 1901 se oženil s Marií Bezděkovou z Kobylí. Ta svého manžela přežila o 34 let, zemřela dne 27.11. 1959 v Praze. Alois zemřel 24. února 1925 v Brně. Ve věku 64 let podlehl tyfové epidemii, která propukla v Divákách v důsledku požívání kontaminované vody z obecní studny. Vrchol jeho díla je román Rok na vsi (9 svazků) a společné drama Maryša. Alois Mrštík se narodil jako nejstarší syn z bratrské čtveřice 14. října 1861 v Jimramově do rodiny místního ševce. Alois vystudoval brněnskou reálku a učitelský ústav. Od roku 1889 byl správcem jednotřídky právě v Divákách. Jako učitel zde působil 35 let. V roce 1901 se oženil s Marií Bezděkovou z Kobylí. Ta svého manžela přežila o 34 let, zemřela dne 27.11. 1959 v Praze. Alois zemřel 24. února 1925 v Brně. Ve věku 64 let podlehl tyfové epidemii, která propukla v Divákách v důsledku požívání kontaminované vody z obecní studny. Vrchol jeho díla je román Rok na vsi (9 svazků) a společné drama Maryša. K vidění jsou i kroje, ve kterých se v Národním divadle v Praze v roce 1894, poprvé hrála Maryša. První představitelka Maryši Hana Benoniová měla na sobě tzv. severní variantu hanácko-slováckého kroje. K vidění jsou i kroje, ve kterých se v Národním divadle v Praze v roce 1894, poprvé hrála Maryša. První představitelka Maryši Hana Benoniová měla na sobě tzv. severní variantu hanácko-slováckého kroje. Manželkou Viléma byla Božena, rozená Pacasová. S ní se Vilém oženil v roce 1904. Božena se po smrti manžela v roce 1912 odstěhovala zpátky do rodného Hejčína (Olomouc) a po smrti Aloise Mrštíka (v roce 1925) se odstěhoval i jeho syn Karel s matkou Marií. Sama Božena byla spisovatelka, autorka divadelních her a překladatelka. Zemřela ve věku 82 let a do konce života se věnovala psaní a budování odkazu svého muže i zetě. Manželkou Viléma byla Božena, rozená Pacasová. S ní se Vilém oženil v roce 1904. Božena se po smrti manžela v roce 1912 odstěhovala zpátky do rodného Hejčína (Olomouc) a po smrti Aloise Mrštíka (v roce 1925) se odstěhoval i jeho syn Karel s matkou Marií. Sama Božena byla spisovatelka, autorka divadelních her a překladatelka. Zemřela ve věku 82 let a do konce života se věnovala psaní a budování odkazu svého muže i zetě. Další zálibou bratří, vedle například lidových krojů, bylo včelaření. Vilém byl významným inovátorem a chovatelem včel v rámci tehdejší Moravy, za tuto činnost získal řadu cen. Lze ho dokonce označit za velkovčelaře. Bohaté informace o zdejších úlech poskytují vzpomínkové knihy Vilémovy ženy Boženy – Mrštíkovy včely a Jak Vilém Mrštík včelařil. Další zálibou bratří, vedle například lidových krojů, bylo včelaření. Vilém byl významným inovátorem a chovatelem včel v rámci tehdejší Moravy, za tuto činnost získal řadu cen. Lze ho dokonce označit za velkovčelaře. Bohaté informace o zdejších úlech poskytují vzpomínkové knihy Vilémovy ženy Boženy – Mrštíkovy včely a Jak Vilém Mrštík včelařil. Vilémův velkovčelín čítal až devadesát včelstev. Jednalo se o jednoduchou ale vskutku gigantickou zastřešenou konstrukci, v níž byly ve dvou patrech uloženy úly. Vilémův dům čp. 57 v roce 1958 vykoupila obec Diváky ze soukromých rukou od osob, které s Mrštíky nebyly nijak příbuzensky spojeny, dům se v té době tedy nacházel téměř prázdný. Sbírkotvornou činností pracovníku Regionálního muzea v Mikulově se podařilo několik původních úlů po Vilémovy od diváckých obyvatel získat, takto se do Památníku dostaly úly od Mikuláše Gratcla, který pokračoval v chovu včel v diváckém okolí a jsou to nejspíš právě jeho úly, které se dostaly do Památníku bratří Mrštíků. Vilémův velkovčelín čítal až devadesát včelstev. Jednalo se o jednoduchou ale vskutku gigantickou zastřešenou konstrukci, v níž byly ve dvou patrech uloženy úly. Vilémův dům čp. 57 v roce 1958 vykoupila obec Diváky ze soukromých rukou od osob, které s Mrštíky nebyly nijak příbuzensky spojeny, dům se v té době tedy nacházel téměř prázdný. Sbírkotvornou činností pracovníku Regionálního muzea v Mikulově se podařilo několik původních úlů po Vilémovy od diváckých obyvatel získat, takto se do Památníku dostaly úly od Mikuláše Gratcla, který pokračoval v chovu včel v diváckém okolí a jsou to nejspíš právě jeho úly, které se dostaly do Památníku bratří Mrštíků. Na místním hřbitově je pohřben pouze Vilém Mrštík. Na jeho hrobě je však uvedena i podobizna jeho bratra Aloise. Autorem kříže je významný architekt Dušan Jurkovič. Na místním hřbitově je pohřben pouze Vilém Mrštík. Na jeho hrobě je však uvedena i podobizna jeho bratra Aloise. Autorem kříže je významný architekt Dušan Jurkovič.