Menu Hledat

Ptali jsme se: Co vám dal a co vzal nouzový stav?

20. 5. 2020 · 4 minuty čtení · 1 video
Téma Z města

Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Koronavirová krize, která nám za uplynulé dva měsíce přinesla mnohá omezení a nepříjemné starosti, nezasáhla nikoho v Hustopečích tím nejtvrdším způsobem - všichni jsme se ve zdraví dočkali jejího ústupu. Ukázala však, jak jednotní dokážeme být, když jde do tuhého. S jakými pocity budete vzpomínat na nouzový stav a co si z něj odnesete? Ptali jsme se v ulicích města... 


Tomáš Laz, vedoucí Sociálního odboru města Hustopeče:
„Já bych začal tím negativním, protože nouzový stav mi vzal především svobodu cestovat. Miluji cestování a měl jsem již naplánovanou cestu do Indonésie, kterou jsem samozřejmě musel zrušit. To je asi to jediné, o co jsem já osobně přišel. Samozřejmě vnímám i ztráty na lidských životech a podobně, ale v té osobní rovině jde pouze o to cestování. Z toho pozitivního hlediska v profesní rovině jsem s velkým povděkem sledoval, jak si lidé mezi sebou začali pomáhat, jak se zapojovali třeba do iniciativy Hlídačka a nabízeli nejrůznější druhy pomoci, jak ženy šily roušky; bylo neuvěřitelné pozorovat tu sílu a tu velikost. V osobním životě jsem uvítal i možnost zastavit se, zpomalit, sledovat prázdné ulice a podobně. Takže za sebe můžu říct, že v tom celém vidím mnohem více kladů, než záporů.“ 

Marek Kortiš, podnikatel:
„Myslím si, že po ekonomické stránce nám krize vzala nemalé prostředky, ale to jsou ztráty, které se dají dohnat. Co se ale dohnat nedá jsou tři měsíce svobody, kdy nám byla odebrána možnost se samostatně a volně rozhodovat. A to nám již nikdo nikdy nevrátí. Na druhou stranu jsem třeba já osobně získal spoustu času na sebe a svou rodinu. Lidé se naučili znovu si pomáhat a být ohleduplnější, takže do budoucna nám to minimálně dalo velké ponaučení.“

Paní Marie, důchodkyně:
„Uvědomili jsme si, jak jsme se vlastně měli dobře a teď si budeme víc vážit všech věcí, které nám byli v nouzovém stavu odepřeny. V tom vidím největší přínos.“

Pan Michal, živnostník:
„Myslím, že v Hustopečích to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Lidé jsou v pořádku a zdraví, nikdo se nenakazil. Pro podnikatele to bylo horší, protože jsme museli zavřít obchody a zůstat doma. Ale měli jsme zase čas třeba šít roušky a rozdávat těm, kteří je neměli. Myslím si také, že nás skvěle vedla paní starostka, líbí se mi, je to moc hodná paní.“

Blanka Nešporová, ředitelka mateřské školy:
„Nouzový stav nikdo nečekal, ale myslím si, že nakonec nám dal i něco dobrého. Všichni jsme se zastavili, popřemýšleli nad tím, co je důležité, co nám život přináší a jak se s tím poprat. Posílili jsme se a dnes už víme, jak na to, kdyby náhodou přišla druhá vlna. Také byl čas na nějaké domácí resty, třeba já jsem vyklidila sklep, na který jsem se dlouho chystala. Ve školce jsme se poprali i s mimořádným provozem, takže kdyby se náhodou přihodilo něco podobného, tak už budeme vědět, co dělat. A co nám nouzový stav vzal? Tak konkrétně u nás ve školce nám vzal spoustu akcí. Přišli jsme o společné oslavy Velikonoc, svátku matek, nemohli jsme odjet na školku v přírodě ani projít si kurzem plavání. O to víc se těšíme na ten poslední společný měsíc, kdy se pokusíme to dětem i sobě co nejvíce vynahradit.“

Jaroslav Cabal, sběratel a historik:
„Mě osobně krize dala více času na rodinu, mohl jsem se věnovat svým vnučkám. Také nám všem připomněla, že nejsou jen hezké časy, ale že mohou nastat i doby, kdy se musíme omezit. Zatím nám toho ale nevzala nijak moc, nicméně se obávám, že se v blízké budoucnosti prohloubí ekonomická krize a třeba města se nebudou moci rozvíjet tak, jako dříve.“

Jan Nekuda, římskokatolický kněz:
„Nouzový stav mi určitě vzal možnost osobního kontaktu s lidmi a přinesl mi velkou nejistotu v tom, co vlastně můžu a nemůžu dělat. Celkově to byla doba nejistoty a tápání i třeba v životě farnosti. Na druhou stranu mi přinesl více času, kdy jsem se mohl věnovat studiu, modlitbě, četbě. Mohl jsem v klidu promýšlet některé věci a udělat práci, kterou jsem dříve odkládal. Nakonec jsem za to období velmi vděčný.“

Paní Libuše, finanční poradce:
„Myslím si, že ta doba vzala například chronicky nemocným lidem zdraví, protože neměli dostatečnou péči a zemřeli ne přímo na koronavirus, ale právě kvůli absenci lékařské péče. Na druhou stranu ale třeba plno lidí našlo zpět cestu ke svým rodinám a posílily se rodinné vztahy.“

Hana Potměšilová, starostka města:
„Mě osobně pandemie vzala naplánovanou letní dovolenou, možnost setkat se s přáteli a oslavit narozeniny, nemohla jsem si zajít do kina ani do divadla, kam jsem již měla koupené lístky. Nicméně to jsou všechno věci, které pominou a zase se vrátí, takže budiž, hlavně když jsme zdraví. Co mi ale dala je naděje, že lidé se dokáží semknout, když je zle, a že si dokáží pomáhat, když je zle. Osobně je nás doma víc, více se vzájemně užíváme, máme více času a těšíme se, až se to všechno vrátí do starých kolejí.“

Další odpovědi dotázaných respondentů si budete moci přečíst v červnovém vydání Hustopečských listů.
-nov-

odebírejte přes RSS
česky english deutsch