...a z malých školčátek budou velcí prvňáci!

25. 6. 2020 · 2 minuty čtení · 38 fotografí · 1 video

S koncem června pomalu ale jistě končí také školní docházka, kterou o něco intenzivněji vnímají například deváťáci, maturanti nebo předškoláci. Právě ti byli tento a minulý týden pasováni z předškoláků na školáky a můžou se tak pyšnit novým „titulem“. Děti z Mateřské školky Pastelka prošly tímto významným obřadem jako první.

„Letos bylo třicet čtyři předškoláčků, loučili jsme se s nimi na zahradě, na malé zahradní slavnosti, a víceméně se nám to povedlo tak, jak minulé roky – zajistili jsme program pro děti, proběhlo melé pasování, nechybělo ani občerstvení a ty si potom užívali tanec s rodiči a se skupinou Koráb,“ popsala průběh ceremoniálu Blanka Nešporová, ředitelka MŠ Pastelka.

O týden později se dočkaly i děti z Mateřské školy U Rybiček, kde byl průběh naprosto jiný v porovnání s loňskými roky a také na jiném místě. Vše probíhalo v prostorách pod kostelem, kde také MŠ U Rybiček z důvodu přestavby prozatímně fungovala. „Pozvali jsme herce z divadla Pohádka, kteří se nám postarali o takový veselý program, takže to nebylo tak komorní jako v minulých letech, kdy jsme to měli na Městském úřadu v Hustopečích. Myslím, že nebylo tolik slziček jako jindy,“ říká ředitelka MŠ U Rybiček Ivana Kouřilová.

Na slzy nebyl vskutku čas. Šikovné herečky a moderátorky do celé akce zapojily jak děti, tak jejich rodiče. Tančilo se, zpívalo, objímalo a také došlo na poměřování sil. Otázkou je, zda se tento způsob oslavy pasování osvědčil a bude takto probíhat i v letech následujících. „Nejprve asi zjistím reakce rodičů a zaměstnanců, která akce se jim líbí víc, a podle toho se do budoucna rozhodneme. Také nám vyhovovaly tyto prostory, protože kdybychom byli v naší školce, tak se tam asi všichni nevlezeme, takže bychom se museli vrátit sem nebo pronajmout nějaký kulturní dům na tuto akci,“ hodnotí Kouřilová.

Přesto, že byla letošní ceremonie pojata veseleji, došlo k samotnému konci i na to dojímání, které se dotklo všech zúčastněných, a to především dospěláků. „Hlavně učitelé, kteří s těmi dětmi prošli třeba dva nebo tři roky to prožívají – nechci říct, že těžce – ale samozřejmě jsou tu nějaké vzpomínky, zážitky, ať je to škola v přírodě, vystoupení nebo nějaké legrační příběhy. Nejsme z toho smutní, samozřejmě přejeme dětem, aby se jim dařilo, ale samozřejmě je to nějaký zlom v našem i jejich životě,“ zakončuje ředitelka MŠ U Rybiček.

-slam-

 

odebírejte přes RSS