Aktuálně

Deset laureátů převzalo ceny starostky, města i čestné občanství

1. 10. 2026 · 1 minuta čtení · 20 fotografí
Téma Z města

Poslední zářijový den patřil v Hustopečích lidem, kteří se významným způsobem zasloužili o život města a jeho obyvatele. Obřadní síň hustopečské radnice se ve středu 30. září zaplnila do posledního místa a stala se dějištěm slavnostního předávání městských ocenění.

Starostka města Hana Potměšilová společně s místostarostou Bořivojem Švástou ocenila celkem deset laureátů. Z jejich rukou převzali Cenu starostky města Hustopeče, Cenu města Hustopeče a čestné občanství, které patří mezi nejvýznamnější ocenění, jež může město svým osobnostem udělit. Atmosféru slavnostního odpoledne podtrhl hudební program v podání žákyň Základní umělecké školy Hustopeče.

Všechny laureáty a jejich příběhy naleznete níže.

-otah-

Paní Alena Jislová, Cena starostky města Hustopeče za dlouholetý přínos pro spolkovou činnost ve městě. Alena Jislová se narodila 5. 4. 1951 v Táboře. Protože její rodiče pracovali na statku, bylo logické, že po absolvování základní školy odešla na střední zemědělskou školu v Táboře. Zde bylo pro její budoucí směřování důležité, že část výuky směřovala i k ručním pracím a výtvarné činnosti, pro něž měla Alena Jislová vrozené předpoklady. V roce 1973 se díky manželovi, který pochází z Velkých Pavlovic, ocitla v Hustopečích, kde žije doposud. Po mateřské dovolené pracovala v oděvním družstvu Vkus v Brně, a poté u firmy Wamser v Hustopečích. Její výtvarné nadání a záliba v četbě ji dovedly k zapojení se do kulturního dění v Hustopečích, což se v roce 2007 završilo vstupem do Muzejního spolku. Paní Alena Jislová patřila k 30 zakládajícím členům organizace, která si mj. vytkla za cíl pořádání vzdělávacích a osvětových akcí a spolupráci při kulturních a odborných prezentacích Městského muzea a galerie Hustopeče. Od roku 2010 až do covidové éry patřila Alena Jislová k hlavním organizátorům velikonočních a vánočních výstav a muzejních bazarů a podílela za na zajišťování velkých výstavních prezentací muzea – např. v roce 2011 výstava ANNO DOMINI 1961 (Zkáza farního kostela sv. Václava v Hustopečích), v roce 2016 výstava Jan Obšil NÁVRAT DOMŮ, v roce 2019 výstava 100 LET GYMNÁZIA V HUSTOPEČÍCH… Bez organizačního přispění Aleny Jislové by nebylo možné ani konání odborného semináře REKONSTRUKCE SLAVNOSTNÍ FORMY KROJE A JEJÍ APLIKACE V PRAXI, který v muzeu probíhá každoročně v listopadu. Alena Jislová je příkladem obětavého a činorodého přístupu k muzejní a vlastivědné práci, který je v současné společnosti zcela výjimečný. Paní Alena Jislová, Cena starostky města Hustopeče za dlouholetý přínos pro spolkovou činnost ve městě. Alena Jislová se narodila 5. 4. 1951 v Táboře. Protože její rodiče pracovali na statku, bylo logické, že po absolvování základní školy odešla na střední zemědělskou školu v Táboře. Zde bylo pro její budoucí směřování důležité, že část výuky směřovala i k ručním pracím a výtvarné činnosti, pro něž měla Alena Jislová vrozené předpoklady. V roce 1973 se díky manželovi, který pochází z Velkých Pavlovic, ocitla v Hustopečích, kde žije doposud. Po mateřské dovolené pracovala v oděvním družstvu Vkus v Brně, a poté u firmy Wamser v Hustopečích. Její výtvarné nadání a záliba v četbě ji dovedly k zapojení se do kulturního dění v Hustopečích, což se v roce 2007 završilo vstupem do Muzejního spolku. Paní Alena Jislová patřila k 30 zakládajícím členům organizace, která si mj. vytkla za cíl pořádání vzdělávacích a osvětových akcí a spolupráci při kulturních a odborných prezentacích Městského muzea a galerie Hustopeče. Od roku 2010 až do covidové éry patřila Alena Jislová k hlavním organizátorům velikonočních a vánočních výstav a muzejních bazarů a podílela za na zajišťování velkých výstavních prezentací muzea – např. v roce 2011 výstava ANNO DOMINI 1961 (Zkáza farního kostela sv. Václava v Hustopečích), v roce 2016 výstava Jan Obšil NÁVRAT DOMŮ, v roce 2019 výstava 100 LET GYMNÁZIA V HUSTOPEČÍCH… Bez organizačního přispění Aleny Jislové by nebylo možné ani konání odborného semináře REKONSTRUKCE SLAVNOSTNÍ FORMY KROJE A JEJÍ APLIKACE V PRAXI, který v muzeu probíhá každoročně v listopadu. Alena Jislová je příkladem obětavého a činorodého přístupu k muzejní a vlastivědné práci, který je v současné společnosti zcela výjimečný. Paní Jiřina Kotoučková, Cena starostky města Hustopeče za dlouholetý přínos pro spolkovou činnost. Jiřina Kotoučková se narodila 19. 8. 1947 v Bořeticích v učitelské rodině. Po absolvování základní školy vystudovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Hustopečích a Střední ekonomickou v Břeclavi. Po maturitě pracovala jako ekonomka v OÚNZ Břeclav – nemocnice Hustopeče a od roku 1992 až do důchodu působila jako vedoucí ekonomického odboru Městského úřadu Hustopeče. Její celoživotní zájem o historii ji v roce 2007 přivedl do řad Muzejního spolku, kde patřila k zakládajícím členům. Za předsednictví Jana Horáka (2007) se stala jednatelkou této organizace. V této roli se nezabývala jen finančními záležitostmi spolku, ale díky svému činorodému přístupu rozšířila agendu spolku i o pestrou zájezdovou činnost, která byla apriori zaměřena na místa propojená s historií Hustopečí a Hustopečska. Zde je nutno vyzvednout především zájezdy do pohoří Monte Grappa v Itálii (2016) a do polské a ukrajinské Haliče (2017) po stopách bojů první světové války, jichž se účastnili i muži z Hustopečska. Jiřina Kotoučková vydatně přispěla i k různým aktivitám spojujícím činnost Muzejního spolku a muzea (např. 2008 pamětní deska Filipa Kubera, rok 2009 otevření Naučné stezky TGM, rok 2018 otevření expozice OSVOBOZENÍ 1945, rok 2022 připomínka 400 let od vyhnání Hutterských bratří z Moravy, rok 2023 700. výročí klášterních Hustopečí…). Vedle Jana Horáka (zemřel v roce 2020) a Josefa Babáčka (zemřel v roce 2023) byla Jiřina Kotoučková od počátku nejvýraznější osobností Muzejního spolku a její vlastivědná práce je významným příspěvkem ke kultuře a vzdělanosti v našem městě. Paní Jiřina Kotoučková, Cena starostky města Hustopeče za dlouholetý přínos pro spolkovou činnost. Jiřina Kotoučková se narodila 19. 8. 1947 v Bořeticích v učitelské rodině. Po absolvování základní školy vystudovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Hustopečích a Střední ekonomickou v Břeclavi. Po maturitě pracovala jako ekonomka v OÚNZ Břeclav – nemocnice Hustopeče a od roku 1992 až do důchodu působila jako vedoucí ekonomického odboru Městského úřadu Hustopeče. Její celoživotní zájem o historii ji v roce 2007 přivedl do řad Muzejního spolku, kde patřila k zakládajícím členům. Za předsednictví Jana Horáka (2007) se stala jednatelkou této organizace. V této roli se nezabývala jen finančními záležitostmi spolku, ale díky svému činorodému přístupu rozšířila agendu spolku i o pestrou zájezdovou činnost, která byla apriori zaměřena na místa propojená s historií Hustopečí a Hustopečska. Zde je nutno vyzvednout především zájezdy do pohoří Monte Grappa v Itálii (2016) a do polské a ukrajinské Haliče (2017) po stopách bojů první světové války, jichž se účastnili i muži z Hustopečska. Jiřina Kotoučková vydatně přispěla i k různým aktivitám spojujícím činnost Muzejního spolku a muzea (např. 2008 pamětní deska Filipa Kubera, rok 2009 otevření Naučné stezky TGM, rok 2018 otevření expozice OSVOBOZENÍ 1945, rok 2022 připomínka 400 let od vyhnání Hutterských bratří z Moravy, rok 2023 700. výročí klášterních Hustopečí…). Vedle Jana Horáka (zemřel v roce 2020) a Josefa Babáčka (zemřel v roce 2023) byla Jiřina Kotoučková od počátku nejvýraznější osobností Muzejního spolku a její vlastivědná práce je významným příspěvkem ke kultuře a vzdělanosti v našem městě. Jitka Horáková a Jana Unverdorbenová, Cena starostky města Hustopeče za přínos v oblasti knihovnictví. Jana Unverdorbenová se narodila 7. 12. 1970 v Brně, vystudovala Střední knihovnickou školu v Brně. Po studiu pracovala v lékařské knihovně v Úrazové nemocnici v Brně. Od roku 1996 pracuje v Městské knihovně v Hustopečích. Jitka Horáková se narodila 19. 11. 1971 v Hustopečích, vystudovala Gymnázium v Břeclavi, později absolvovala knihovnický kurz při Moravské zemské knihovně v Brně. V hustopečské knihovně pracuje od roku 2002. Obě knihovnice pracovaly ještě i pod vedením dlouholetého knihovníka Jana Horáka, který hustopečskou knihovnu posunul na vysokou úroveň. Knihovnická práce se pro obě stala posláním. Je to práce různorodá a každý den přináší něco nového. Hlavní náplní jejich práce je kontakt se čtenáři při půjčování knih, jsou ochotné doporučit žánr šitý každému na míru. Organizují v městské knihovně přednášky pro širokou veřejnost, výstavy amatérských umělců. V budově se nachází Mateřské centrum Cipísek, jehož provoz také zajišťují knihovnice. Věnují se práci s dětmi na knihovnických besedách, exkurzích, spolupracují s MŠ, ZŠ a středními školami ve městě. Již 13. rokem pomocí soutěže Lovci perel motivují děti ke čtení. Každý rok probíhá slavnostní pasování prvňáčků zdejších základních škol na Rytíře čtenářského řádu. Již deset let v knihovně funguje VU3V (virtuální univerzita třetího věku), která navázala na předchozí Akademii třetího věku. Pro zájemce bývají otevřeny kurzy trénování paměti. Knihovnice se snažily a nadále usilují o modernizaci knihovny, ať už pořízením moderního knihovnického systému nebo půjčováním elektronických knih. V roce 2016 obdržela Městská knihovna Hustopeče ocenění Knihovna Jihomoravského kraje, zároveň byly oceněny obě knihovnice za nadstandardní rozvoj veřejných knihovnických a informačních služeb v obci a podporu kulturního a společenského života. Knihovna se stala komunitním a společenským místem ve městě. Jitka Horáková a Jana Unverdorbenová, Cena starostky města Hustopeče za přínos v oblasti knihovnictví. Jana Unverdorbenová se narodila 7. 12. 1970 v Brně, vystudovala Střední knihovnickou školu v Brně. Po studiu pracovala v lékařské knihovně v Úrazové nemocnici v Brně. Od roku 1996 pracuje v Městské knihovně v Hustopečích. Jitka Horáková se narodila 19. 11. 1971 v Hustopečích, vystudovala Gymnázium v Břeclavi, později absolvovala knihovnický kurz při Moravské zemské knihovně v Brně. V hustopečské knihovně pracuje od roku 2002. Obě knihovnice pracovaly ještě i pod vedením dlouholetého knihovníka Jana Horáka, který hustopečskou knihovnu posunul na vysokou úroveň. Knihovnická práce se pro obě stala posláním. Je to práce různorodá a každý den přináší něco nového. Hlavní náplní jejich práce je kontakt se čtenáři při půjčování knih, jsou ochotné doporučit žánr šitý každému na míru. Organizují v městské knihovně přednášky pro širokou veřejnost, výstavy amatérských umělců. V budově se nachází Mateřské centrum Cipísek, jehož provoz také zajišťují knihovnice. Věnují se práci s dětmi na knihovnických besedách, exkurzích, spolupracují s MŠ, ZŠ a středními školami ve městě. Již 13. rokem pomocí soutěže Lovci perel motivují děti ke čtení. Každý rok probíhá slavnostní pasování prvňáčků zdejších základních škol na Rytíře čtenářského řádu. Již deset let v knihovně funguje VU3V (virtuální univerzita třetího věku), která navázala na předchozí Akademii třetího věku. Pro zájemce bývají otevřeny kurzy trénování paměti. Knihovnice se snažily a nadále usilují o modernizaci knihovny, ať už pořízením moderního knihovnického systému nebo půjčováním elektronických knih. V roce 2016 obdržela Městská knihovna Hustopeče ocenění Knihovna Jihomoravského kraje, zároveň byly oceněny obě knihovnice za nadstandardní rozvoj veřejných knihovnických a informačních služeb v obci a podporu kulturního a společenského života. Knihovna se stala komunitním a společenským místem ve městě. Miroslav Strouhal, Cena starostky města Hustopeče za dlouholetý přínos v oblasti kultury a sportu. Narodil se 2. července 1955 v Hustopečích. S rodiči žil ve Velkých Němčicích, kde navštěvoval základní školu. Vystudoval hustopečské gymnázium a v r. 1978 zakončil studium na Pedagogické fakultě v Brně. Učil krátce na ZŠ v Hustopečích, po vojně na ZŠ v Nikolčicích. V roce 1982 se s rodinou usadil v rodných Velkých Němčicích, kde do roku 1990 pracoval jako učitel a následně až do odchodu do důchodu v roce 2018 jako ředitel školy. Němčické škole zůstal věrný, pracuje zde dodnes na zkrácený úvazek. Změna, která výrazně ovlivnila život celé jeho rodiny, se odehrála nejprve v roce 1993 a následně pak za pět let v roce 1998. Nejprve zahájila svoji soukromou lékařskou praxi manželka Zdenka. Její první ordinace se nacházela v místnostech tehdejších dětských jeslí. Před okny ordinace byl nepoužívaný dvůr. Manželé Strouhalovi požádali o prodej části pozemku dvora a postupně zde vznikla ordinace dětského lékaře s bytem. A tak se celá rodina roce 1998 přestěhovala do Hustopečí. Miroslav Strouhal se postupně zapojoval do městského veřejného života. Ochotnické divadlo, burčákové slavnosti, hustopečské skákání… To je jen stručný výčet akcí, které se staly každoroční součástí života Miroslava Strouhala a jeho rodiny. V roce 1999 komentoval v místní hale první ročník Hustopečského skákání, a kromě jediné absence má za sebou dalších 24 ročníků. Díky panům Jiřímu Merlíčkovi a Zbyňku Háderovi si zahrál několikrát v místním ochotnickém souboru v dobách, kdy byla jejich vystoupení tradiční součástí domácího kulturního kalendáře. A divadlo ho přivedlo do organizačního týmu Burčákových slavností. S horenskou radou absolvoval více než 25 ročníků… I v důchodovém věku by rád pokračoval v divadelním „ochotničení“ a je mu trošku líto, že pravidelná divadelní činnost ustoupila do pozadí. Pokusí se to změnit režírováním drobných divadelních projektů, na které mu stačí síly a volný čas. Rád přijímá jakékoliv výzvy, které život přináší. Moc rád má městské akce, na kterých se scházejí domácí obyvatelé města jako je například Vánoční punčování nebo Štědrý den na náměstí se zpíváním koled… Moc rád také vzpomíná na svoje účinkování v roli komentátora v extraligových utkáních místních házenkářů. Spoustu volného času mu zabere práce ve fotbalovém hnutí. Je členem výkonného výboru Okresního fotbalového svazu. Volné chvíle tráví v boleradickém divadle, kde si zahrál také několik rolí a více než čtvrtstoletí mu dělá radost vedení dobročinných aukcí v Betlémě v Kloboukách. Miroslav Strouhal, Cena starostky města Hustopeče za dlouholetý přínos v oblasti kultury a sportu. Narodil se 2. července 1955 v Hustopečích. S rodiči žil ve Velkých Němčicích, kde navštěvoval základní školu. Vystudoval hustopečské gymnázium a v r. 1978 zakončil studium na Pedagogické fakultě v Brně. Učil krátce na ZŠ v Hustopečích, po vojně na ZŠ v Nikolčicích. V roce 1982 se s rodinou usadil v rodných Velkých Němčicích, kde do roku 1990 pracoval jako učitel a následně až do odchodu do důchodu v roce 2018 jako ředitel školy. Němčické škole zůstal věrný, pracuje zde dodnes na zkrácený úvazek. Změna, která výrazně ovlivnila život celé jeho rodiny, se odehrála nejprve v roce 1993 a následně pak za pět let v roce 1998. Nejprve zahájila svoji soukromou lékařskou praxi manželka Zdenka. Její první ordinace se nacházela v místnostech tehdejších dětských jeslí. Před okny ordinace byl nepoužívaný dvůr. Manželé Strouhalovi požádali o prodej části pozemku dvora a postupně zde vznikla ordinace dětského lékaře s bytem. A tak se celá rodina roce 1998 přestěhovala do Hustopečí. Miroslav Strouhal se postupně zapojoval do městského veřejného života. Ochotnické divadlo, burčákové slavnosti, hustopečské skákání… To je jen stručný výčet akcí, které se staly každoroční součástí života Miroslava Strouhala a jeho rodiny. V roce 1999 komentoval v místní hale první ročník Hustopečského skákání, a kromě jediné absence má za sebou dalších 24 ročníků. Díky panům Jiřímu Merlíčkovi a Zbyňku Háderovi si zahrál několikrát v místním ochotnickém souboru v dobách, kdy byla jejich vystoupení tradiční součástí domácího kulturního kalendáře. A divadlo ho přivedlo do organizačního týmu Burčákových slavností. S horenskou radou absolvoval více než 25 ročníků… I v důchodovém věku by rád pokračoval v divadelním „ochotničení“ a je mu trošku líto, že pravidelná divadelní činnost ustoupila do pozadí. Pokusí se to změnit režírováním drobných divadelních projektů, na které mu stačí síly a volný čas. Rád přijímá jakékoliv výzvy, které život přináší. Moc rád má městské akce, na kterých se scházejí domácí obyvatelé města jako je například Vánoční punčování nebo Štědrý den na náměstí se zpíváním koled… Moc rád také vzpomíná na svoje účinkování v roli komentátora v extraligových utkáních místních házenkářů. Spoustu volného času mu zabere práce ve fotbalovém hnutí. Je členem výkonného výboru Okresního fotbalového svazu. Volné chvíle tráví v boleradickém divadle, kde si zahrál také několik rolí a více než čtvrtstoletí mu dělá radost vedení dobročinných aukcí v Betlémě v Kloboukách. Manželé Dušan a Helena Průdkovi, Cena města Hustopeče za dlouholeté vedení Klubu historie a vlastivědy a pořádání různorodých aktivit převážně pro seniory. Dušan, rodák z Němčiček, a Helena, narozena v Hustopečích, již v době studentských let vedli dětské oddíly zaměřené na turistiku a v době prázdnin pracovali jako vedoucí na pionýrských táborech. Dvanáct let společného života strávili v Němčičkách, a i zde se věnovali dětem. V roce 2001 se rodina přestěhovala do Hustopečí. Oba vystudovali učitelství – Helena I. Stupeň ZŠ, Dušan speciální pedagogiku. Na Zvláštní škole v Hustopečích učil Dušan 23 let a Helena zde učí doposud. V roce 2003 se zúčastnili zájezdu pořádaného Klubem historie a vlastivědy Hustopečska. Následně se stali jeho členy. Dušan byl již následující rok zvolen do výboru a v roce 2006 se stává předsedou klubu. V tu dobu klub pořádá pravidelné přednášky a poznávací zájezdy nejen po mikroregionu, ale po celé ČR. V roce 2006 začal Dušan pracovat na Centru celoživotního vzdělávání, obnovil zde Akademii třetího věku a jako akreditovaný trenér paměti začal vést kurzy trénování paměti. V roce 2009 přichází Helena s nápadem nabídnout účastníkům akademie týdenní táborový pobyt, dnes známý jako Tábor na stará klena. Nápad se uchytil a v roce 2010 vyjíždí prvních 22 seniorů na vysočinu. Tyto tábory byly první vlaštovkou táborů pro dříve narozené v republice. Počet zájemců postupně rostl na tři turnusy a od roku 2012 ho manželé pořádají pod hlavičkou Klubu historie a vlastivědy. Na táborech se tancovaly country tance, a tak vznikla v roce 2015 další iniciativa – tančírna na stará kolena, která trvá dodnes. Ve stejný rok manželé nabídli zájemcům z řad seniorů herní odpoledne na penzionu. Pod vedením Dušana se zájemci scházejí každé úterý od září do června. Takto se společně nejen baví, ale také trénují mozek. Postupně se počet členů klubu zpětinásobil a přibyly nové činnosti, aby si každý našel tu svoji. Dušan zorganizoval např. výcvik chůze s holemi Nordic walking, v době koronaviru pořádal jednou týdně vycházky do okolí Dušan a Helena se řídí heslem „když je nám někde dobře, vezměme sem i klub“. A tak právě připravují už druhý léčebný pobyt v lázních Slatinice. Manželé nabízejí seniorům aktivity, podporují je v nápadech a činnostech, aby nezůstávali v izolaci, pohybovali se v okruhu přátel a kamarádů a užívali se ve svém věku život a naplno. Manželé Dušan a Helena Průdkovi, Cena města Hustopeče za dlouholeté vedení Klubu historie a vlastivědy a pořádání různorodých aktivit převážně pro seniory. Dušan, rodák z Němčiček, a Helena, narozena v Hustopečích, již v době studentských let vedli dětské oddíly zaměřené na turistiku a v době prázdnin pracovali jako vedoucí na pionýrských táborech. Dvanáct let společného života strávili v Němčičkách, a i zde se věnovali dětem. V roce 2001 se rodina přestěhovala do Hustopečí. Oba vystudovali učitelství – Helena I. Stupeň ZŠ, Dušan speciální pedagogiku. Na Zvláštní škole v Hustopečích učil Dušan 23 let a Helena zde učí doposud. V roce 2003 se zúčastnili zájezdu pořádaného Klubem historie a vlastivědy Hustopečska. Následně se stali jeho členy. Dušan byl již následující rok zvolen do výboru a v roce 2006 se stává předsedou klubu. V tu dobu klub pořádá pravidelné přednášky a poznávací zájezdy nejen po mikroregionu, ale po celé ČR. V roce 2006 začal Dušan pracovat na Centru celoživotního vzdělávání, obnovil zde Akademii třetího věku a jako akreditovaný trenér paměti začal vést kurzy trénování paměti. V roce 2009 přichází Helena s nápadem nabídnout účastníkům akademie týdenní táborový pobyt, dnes známý jako Tábor na stará klena. Nápad se uchytil a v roce 2010 vyjíždí prvních 22 seniorů na vysočinu. Tyto tábory byly první vlaštovkou táborů pro dříve narozené v republice. Počet zájemců postupně rostl na tři turnusy a od roku 2012 ho manželé pořádají pod hlavičkou Klubu historie a vlastivědy. Na táborech se tancovaly country tance, a tak vznikla v roce 2015 další iniciativa – tančírna na stará kolena, která trvá dodnes. Ve stejný rok manželé nabídli zájemcům z řad seniorů herní odpoledne na penzionu. Pod vedením Dušana se zájemci scházejí každé úterý od září do června. Takto se společně nejen baví, ale také trénují mozek. Postupně se počet členů klubu zpětinásobil a přibyly nové činnosti, aby si každý našel tu svoji. Dušan zorganizoval např. výcvik chůze s holemi Nordic walking, v době koronaviru pořádal jednou týdně vycházky do okolí Dušan a Helena se řídí heslem „když je nám někde dobře, vezměme sem i klub“. A tak právě připravují už druhý léčebný pobyt v lázních Slatinice. Manželé nabízejí seniorům aktivity, podporují je v nápadech a činnostech, aby nezůstávali v izolaci, pohybovali se v okruhu přátel a kamarádů a užívali se ve svém věku život a naplno. Mons. Mgr. Pavel Kafka, Cena města Hustopeče za rozvoj křesťanské komunity s přesahem do občanské společnosti a přínos pro ekumenizaci církví. Narodil se 8. května 1974 v Náměšti nad Oslavou. Po maturitě v roce 1992 byl přijat do Teologického konviktu v Litoměřicích a následně na Teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1994 studium přerušil a rok působil jako asistent lektora Teologického konviktu. Ve studiích teologie pak pokračoval na Papežské Lateránské univerzitě v Římě. Po dokončení studia a jáhenském svěcení vykonával roční praxi ve farnosti Brno-Bystrc. Na kněze byl vysvěcen 24. června 2000 a byl ustanoven farním vikářem pro farnosti Blansko a Adamov, poté byl stanoven jako farář ve farnostech Kunštát na Moravě a Sebranice u Boskovic. Od srpna roku 2009 působil jako děkan děkanství hustopečského a byl také farářem farností Hustopeče, Starovice a Starovičky. Během své sedmileté služby v těchto farnostech inicioval například rekonstrukci suterénu pod kostelem sv. Václava, kde vznikly společenské sály a klubovny včetně zázemí s kuchyní. Na Křížovém vrchu se také za jeho působení podařilo opravit střechu a krovy kaple sv. Rocha a restaurovat tamní barokní sochy, které byly přemístěny do kostela sv. Václava. Projekt navíc získal cenu Nejlépe opravená památka Jihomoravského kraje v roce 2014. Ke svému působení u nás řekl: „Během těch sedmi let jsem s velkou vděčností vnímal nejen to, co se podařilo po stránce materiální, ale také to, jak se naše křesťanská komunita neustále rozrůstá, jak mnoho dospělých přichází s touhou nechat se pokřtít.“ V roce 2016 byl jmenován biskupským delegátem pro materiální zajištění kněží a pastorace brněnské diecéze a stal se také správcem nově vzniklého Fondu na podporu kněží a pastorace brněnské diecéze – PULS. Dne 1. 7. 2022 ho brněnský biskup Pavel Konzbul ustanovil generálním vikářem diecéze brněnské, v této funkci působí dosud. Mons. Mgr. Pavel Kafka, Cena města Hustopeče za rozvoj křesťanské komunity s přesahem do občanské společnosti a přínos pro ekumenizaci církví. Narodil se 8. května 1974 v Náměšti nad Oslavou. Po maturitě v roce 1992 byl přijat do Teologického konviktu v Litoměřicích a následně na Teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1994 studium přerušil a rok působil jako asistent lektora Teologického konviktu. Ve studiích teologie pak pokračoval na Papežské Lateránské univerzitě v Římě. Po dokončení studia a jáhenském svěcení vykonával roční praxi ve farnosti Brno-Bystrc. Na kněze byl vysvěcen 24. června 2000 a byl ustanoven farním vikářem pro farnosti Blansko a Adamov, poté byl stanoven jako farář ve farnostech Kunštát na Moravě a Sebranice u Boskovic. Od srpna roku 2009 působil jako děkan děkanství hustopečského a byl také farářem farností Hustopeče, Starovice a Starovičky. Během své sedmileté služby v těchto farnostech inicioval například rekonstrukci suterénu pod kostelem sv. Václava, kde vznikly společenské sály a klubovny včetně zázemí s kuchyní. Na Křížovém vrchu se také za jeho působení podařilo opravit střechu a krovy kaple sv. Rocha a restaurovat tamní barokní sochy, které byly přemístěny do kostela sv. Václava. Projekt navíc získal cenu Nejlépe opravená památka Jihomoravského kraje v roce 2014. Ke svému působení u nás řekl: „Během těch sedmi let jsem s velkou vděčností vnímal nejen to, co se podařilo po stránce materiální, ale také to, jak se naše křesťanská komunita neustále rozrůstá, jak mnoho dospělých přichází s touhou nechat se pokřtít.“ V roce 2016 byl jmenován biskupským delegátem pro materiální zajištění kněží a pastorace brněnské diecéze a stal se také správcem nově vzniklého Fondu na podporu kněží a pastorace brněnské diecéze – PULS. Dne 1. 7. 2022 ho brněnský biskup Pavel Konzbul ustanovil generálním vikářem diecéze brněnské, v této funkci působí dosud. Ing. Richard Kalců, Cena města Hustopeče in memoriam za zásluhy o rozvoj turistiky v regionu. Cenu převzala jeho manželka, paní Milada Kalců. Narodil se v neklidné době 13.července 1939 v Brtničce na Vysočině v rodině stolařského mistra Františka a jeho ženy Julie, jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Po studiích na Vysokém učení technickém v Brně se stal strojním inženýrem a jeho následná celoživotní práce byla spjata s Mostárnou Hustopeče a oddělením konstrukce. Kde byl ale nejvíc sám sebou? Odpovědí nám může být krátká citace: „…řídíme naše životy, ale o naší existenci rozhoduje příroda“ …právě tato slova vystihují jeho život a následný vztah k přírodě, kterou tolik miloval … Hustopeče se staly domovem jeho rodiny po přestěhování v roce 1966. Zde následně celý život aktivně působil jako „hnací motor“ v místním turistickém oddíle Klubu českých turistů. Byl aktivním kronikářem odboru hustopečských turistů a měl velkou zásluhu na vzniku a organizaci dálkového pochodu „Divácké putování Maryša“. Mimo toho, že se pravidelně zúčastňoval různých „výšlapů“ jak on sám rád říkal …byl až do posledních měsíců života aktivním značkařem turistických cest Klubu českých turistů. Jako „značkař“ má velkou zásluhu na zavedení a obnově několika stovek kilometrů turistických cest. Pan Richard Kalců zemřel 26. června 2020. Ing. Richard Kalců, Cena města Hustopeče in memoriam za zásluhy o rozvoj turistiky v regionu. Cenu převzala jeho manželka, paní Milada Kalců. Narodil se v neklidné době 13.července 1939 v Brtničce na Vysočině v rodině stolařského mistra Františka a jeho ženy Julie, jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Po studiích na Vysokém učení technickém v Brně se stal strojním inženýrem a jeho následná celoživotní práce byla spjata s Mostárnou Hustopeče a oddělením konstrukce. Kde byl ale nejvíc sám sebou? Odpovědí nám může být krátká citace: „…řídíme naše životy, ale o naší existenci rozhoduje příroda“ …právě tato slova vystihují jeho život a následný vztah k přírodě, kterou tolik miloval … Hustopeče se staly domovem jeho rodiny po přestěhování v roce 1966. Zde následně celý život aktivně působil jako „hnací motor“ v místním turistickém oddíle Klubu českých turistů. Byl aktivním kronikářem odboru hustopečských turistů a měl velkou zásluhu na vzniku a organizaci dálkového pochodu „Divácké putování Maryša“. Mimo toho, že se pravidelně zúčastňoval různých „výšlapů“ jak on sám rád říkal …byl až do posledních měsíců života aktivním značkařem turistických cest Klubu českých turistů. Jako „značkař“ má velkou zásluhu na zavedení a obnově několika stovek kilometrů turistických cest. Pan Richard Kalců zemřel 26. června 2020. Prof. PhDr. Pavel Říčan, CSc., Čestné občanství in memoriam převzala manželka prof. Pavla Říčana, paní Hana Říčanová. Pavel Říčan se narodil dne 18. dubna 1933 v Hustopečích, kde jeho otec ThDr. Rudolf Říčan působil od roku 1931 jako v pořadí pátý farář zdejšího evangelického sboru. V Hustopečích rodina zůstala do července 1935, poté se stěhovala na další otcovo působiště do Bohuslavic v Čechách. Zpočátku se zdálo, že Pavel Říčan půjde v otcových stopách, když v roce 1957 vystudoval teologii na Komenského evangelické teologické fakultě v Praze. Pak nastala cesta směrem k psychologii, o níž prohlásil: „Psychologie bývala kdysi součástí jednak filozofie, jednak teologie.“ V roce 1962 završil studium psychologie na FF UK. V letech 1962–1965 se věnoval výzkumu v oblasti testování lidských schopností a osobnosti a výuce na pražské katedře psychologie. V roce 1965 získal titul kandidáta věd za rukopis Teorie schopností a v letech 1966–1967 pracoval v Laboratoři pro analýzu osobnosti a skupin založenou Raymondem B. Cattellem na University of Illionois. Po svém návratu působil na Fakultě dětského lékařství UK. Věnoval se výuce a výzkumné činnosti v oblasti dětské osobnosti. Roku 1968 obhájil disertační práci na téma Vztah mezi pacientem a lékařem. Pod vedením učitelů Josefa Langmeiera a Zdeňka Matějčka se stal klinickým psychologem a věnoval se intenzivně psychodiagnostice i psychoterapii. Pavel Říčan se zabýval výzkumem i pedagogickou činnosti v Psychologickém ústavu Československé akademie věd, později i na katedře psychologie. Roku 1990 byl jmenován vedoucím Kabinetu psychologie Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze a také docentem pro obor klinická psychologie. V následujících dvou letech 1991–1992 působil jako ředitel Psychologického ústavu Československé akademie věd a předseda Českomoravské psychologické společnosti. V ČSAV se věnoval výzkumu agrese, zvláště šikany – sociálního vyloučení na školách. V roce 2004 byl jmenován profesorem oboru pedagogické psychologie. Zemřel 25. prosince 2024 v Pelhřimově. Významný český psycholog, pedagog a vědec Pavel Říčan zásadně ovlivnil obor klinické a vývojové psychologie, psychologie osobnosti a psychologie náboženství a zanechal za sebou rozsáhlé dílo ve formě mnoha odborných středoškolských a vysokoškolských učebnic i populárně-naučných publikací. Prof. PhDr. Pavel Říčan, CSc., Čestné občanství in memoriam převzala manželka prof. Pavla Říčana, paní Hana Říčanová. Pavel Říčan se narodil dne 18. dubna 1933 v Hustopečích, kde jeho otec ThDr. Rudolf Říčan působil od roku 1931 jako v pořadí pátý farář zdejšího evangelického sboru. V Hustopečích rodina zůstala do července 1935, poté se stěhovala na další otcovo působiště do Bohuslavic v Čechách. Zpočátku se zdálo, že Pavel Říčan půjde v otcových stopách, když v roce 1957 vystudoval teologii na Komenského evangelické teologické fakultě v Praze. Pak nastala cesta směrem k psychologii, o níž prohlásil: „Psychologie bývala kdysi součástí jednak filozofie, jednak teologie.“ V roce 1962 završil studium psychologie na FF UK. V letech 1962–1965 se věnoval výzkumu v oblasti testování lidských schopností a osobnosti a výuce na pražské katedře psychologie. V roce 1965 získal titul kandidáta věd za rukopis Teorie schopností a v letech 1966–1967 pracoval v Laboratoři pro analýzu osobnosti a skupin založenou Raymondem B. Cattellem na University of Illionois. Po svém návratu působil na Fakultě dětského lékařství UK. Věnoval se výuce a výzkumné činnosti v oblasti dětské osobnosti. Roku 1968 obhájil disertační práci na téma Vztah mezi pacientem a lékařem. Pod vedením učitelů Josefa Langmeiera a Zdeňka Matějčka se stal klinickým psychologem a věnoval se intenzivně psychodiagnostice i psychoterapii. Pavel Říčan se zabýval výzkumem i pedagogickou činnosti v Psychologickém ústavu Československé akademie věd, později i na katedře psychologie. Roku 1990 byl jmenován vedoucím Kabinetu psychologie Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze a také docentem pro obor klinická psychologie. V následujících dvou letech 1991–1992 působil jako ředitel Psychologického ústavu Československé akademie věd a předseda Českomoravské psychologické společnosti. V ČSAV se věnoval výzkumu agrese, zvláště šikany – sociálního vyloučení na školách. V roce 2004 byl jmenován profesorem oboru pedagogické psychologie. Zemřel 25. prosince 2024 v Pelhřimově. Významný český psycholog, pedagog a vědec Pavel Říčan zásadně ovlivnil obor klinické a vývojové psychologie, psychologie osobnosti a psychologie náboženství a zanechal za sebou rozsáhlé dílo ve formě mnoha odborných středoškolských a vysokoškolských učebnic i populárně-naučných publikací.
odebírejte přes RSS