Duchové Vánoc čarovali v Hustopečích

Na každou adventní neděli je v Hustopečích přichystána jedna kulturní lahůdka. 15. prosince přijeli s pohádkovým příběhem ochotníci z Boleradic.

Vánoční hry mají v Divadelním spolku bratří Mrštíků dlouholetou tradici. Po inscenacích dýchajících českými Vánocemi, jako byly Noc pastýřů nebo Fronta na kapra, měl v boleradickém divadle loni v prosinci premiéru příběh z Anglie poloviny 19. století, hra na motivy známé povídky anglického klasika Charlese Dickense nazvaná Duchové Vánoc. Režie se poprvé ujal dlouholetý člen souboru Juraj Háder. „Vzniklo to tak, že Iva Kahounová z divadla mě asi tři roky přemlouvala, abych něco zrežíroval. Já jsem ale odolával, protože jsem herec, ne režisér. Ale hrozně mě ta práce bavila, nakoukl jsem pod pokličku techniky, scénografie, kostýmů, vlastně úplně všeho, neskutečně mě to obohatilo. Taky jsem si mohl vyzkoušet, jaké to je z druhé strany, je to pro mě zpětná vazba, jak se chovám já na jevišti jako herec,“ řekl o své nové zkušenosti Háder.
Původní představy o krátké skromné hře s pěti herci vzaly za své, v inscenaci loni hrály téměř dvě desítky účinkujících a pro velký úspěch se ji letos soubor rozhodl oprášit. Ale přibyly nové scény, písničky i role, obměnilo se herecké obsazení a stará hra dostala nový kabát. Na jevišti se představili herci z blízkého i vzdálenějšího okolí. „Základ tvoří boleradičtí herci, ať už je to Hanka Samsonová, Liba Klímová, taťka, Jirka Brabec. A hraje tam i spouta dětí, z Hustopečí třeba Kačka a Majda Klímovy nebo Bětka Hrádková,“ vyjmenoval režisér.
V hlavní roli lakomého a necitelného pana Hamouna exceloval režisérův otec Zbyněk. „Měl jsem z toho trošku strach, to přiznám, protože jsem nevěděl, jak na mě bude reagovat, jestli pro něj budu dostatečná autorita jako režisér. Naštěstí se to podařilo, dokázali jsme se o tom pobavit, najít společné řešení, respektive to, co jsem si vymyslel, tak to mi splnil. Ještě k tomu přidal něco dalšího, protože je zkušený herec,“ pochvaloval si spolupráci Juraj Háder.
Herecké umění účinkujících se ukázalo i díky pohádkovému příběhu. Pana Hamouna navštívili Duchové Vánoc a umožnili mu prožít zpackaný Štědrý den ještě jednou a lépe, laskavě a vstřícně. Bohatá úvodní scéna na pozadí malebného anglického města, plná rozličných rekvizit i řada dalších výjevů se opakovala, čímž byli diváci vtaženi do děje a mohli se v příběhu cítit jako doma. Dojem dokresloval hudební doprovod z pera Martina Jakubíčka i dobře zakomponovaná a zvládnutá pěvecká čísla, jak je u Boleradických zvykem.
Vyprodané hlediště odměnilo divadelníky bouřlivým potleskem ve stoje. A co je podle pana režiséra poselstvím hry? „Vánoce nejsou nebo by neměly být o konzumu, o tom, že se honíme za dárky, když je 24., honem ještě běžíme koupit něco na benzínku. Vánoce jsou o tom, aby se lidé potkali, aby byli spolu, užili si pěkné chvíle, aby prožívali přátelství, která mají a na která během roku třeba není tolik času,“ uzavřel Háder.

-kam-