Hustopeče znovu objevují orobinec

Staré řemeslo, které má na Hustopečsku hluboké kořeny, znovu ožívá. V Městském muzeu se ve čtvrtek 30. dubna uskutečnil první kurz pletení z orobince pod vedením slovenské mistryně Evy Horváth. 

Kurz navazuje na historickou tradici zpracování této vodní rostliny, která byla v regionu v minulosti běžná. „Vycházíme z tradice Ústředí lidové umělecké výroby, které v České republice zaniklo v roce 1995. Na Slovensku ale tato instituce funguje dodnes a loni oslavila 80 let své existence,“ vysvětluje vedoucí Městského muzea Hustopeče Soňa Nezhodová.

Právě setkání se slovenskými řemeslníky přivedlo muzeum k myšlence obnovit tuto dovednost i na Hustopečsku. „Potkala jsem paní Horváth a vyprávěla jí, že i u nás se orobinec zpracovával. Zaujalo ji to natolik, že jsme se domluvily na spolupráci,“ doplňuje Nezhodová. Z původně plánované odborné spolupráce se postupně zrodila myšlenka pravidelných kurzů, které by mohly přispět k obnově tradičního řemesla v regionu. 

Pro Evu Horváth je práce s orobincem celoživotní vášní. „Toto řemeslo jsem studovala v Budapešti asi před patnácti nebo dvaceti lety. Byla to láska na první pohled a už tehdy jsem si řekla, že se mu budu věnovat,“ říká.

Orobinec je vytrvalá bahenní rostlina rostoucí na březích vod, která se dříve na Hustopečsku hojně vyskytovala. „Na Hustopečsku ale zanikly velké vodní plochy – například Kobylské nebo Čejčské jezero, Knížecí rybníky, všechny byly vysušeny kvůli pěstování nových plodin, jako je cukrová řepa nebo kukuřice. Tím zaniklo i přirozené prostředí pro orobinec,“ popisuje Soňa Nezhodová. 

Přesto má podle Horváth stále co nabídnout. „Je to přírodní materiál s výbornými vlastnostmi. V minulosti se z něj vyráběly klobouky, obuv, nábytek i další užitkové předměty. A v některých zemích se používá dodnes,“ popisuje. 

Zpracování orobince přitom vyžaduje nejen zručnost, ale i znalosti – od správného sběru přes sušení až po samotnou výrobu. „Dnes je to trochu zapomenuté řemeslo. Materiál si člověk musí většinou připravit sám, ale když se to naučí, může z něj vytvořit celou řadu praktických věcí,“ dodává Horváth. Podle ní má práce s přírodním materiálem i další rozměr. „Rozvíjí zručnost, kreativitu a zároveň člověka uklidňuje. Je to práce, která prospívá rukám i duši,“ říká. 

Městské muzeum Hustopeče proto plánuje v aktivitách pokračovat. Pravidelné kurzy by mohly pomoci vrátit toto tradiční řemeslo zpět do regionu a navázat na dovednosti, které zde měly kdysi pevné místo. -nov-