Kinokavárnou se rozezněl šanson

Sklenka dobrého vína, přítmí a melancholický zvuk piana a drásajících skladeb. V hustopečském kině se v pátek 1. dubna představila Alena Hladká s Petrem Ožanou při vůbec prvním šansonovém večeru v kinokavárně.

Začátkem března byly v prostorách kinokavárny instalovány nově akustické panely, které mají zpříjemnit posezení u šálku kávy a umožnit i menší komorní koncerty. Prvním z nich se v pátek 1. dubna stal šansonový večer s Alenou Hladkou, která si zdejší atmosféru pochvalovala už na zvukové zkoušce. „Je to tu moc příjemné. Mám ráda, když můžu zpívat v komornějších prostorách. Patří k tomu i ta sklenka vína nebo něčeho dobrého, aby se posluchači uvolnili a nechali se pohltit emocemi. Přece jenom šanson není žánr pro velká publika,“ rozplývala se.

Usměvavá zpěvačka má velké zkušenosti i s herectvím. Přestože má vystudovanou zdravotní školu, svůj čas dělí mezi divadlo a zpěv. „Divadlo a zpěv jsou dvě věci, které mě naprosto pohlcují a snažím se je nějak vyvažovat. V současnosti jsem navíc na mateřské dovolené, takže už jsou to tři věci, mezi které dělím čas a snažím se to všechno skloubit tak, abych byla šťastná ve všech těch formách. Abych mohla být plnohodnotný rodič a zároveň neztratit to, co mám ráda,“ říká.

V Hustopečích se však posluchačům předvedla jako šansoniérka a její pronikavý hlas spolu s klavírním doprovodem Petra Ožany dokázal během večera drásat i hladit duši. „Já jsem k šansonu přišla vlastně náhodu díky kamarádce, která si mě pozvala na koncert. Při šansonu se stejně jako při divadle předává příběh a je velmi důležité nejen vědět, o čem zpíváte, ale i umět to předat tak, aby to rezonovalo v posluchačích a vyvolalo to v nich nějakou odezvu, nějaký vlastní pocit či vzpomínku,“ zasnila se zpěvačka.

Přestože neskládá vlastní texty, dokázala Alena Hladká během večera přesvědčivě odzpívat skladby nejslavnějších šansoniérek, jakými jsou Edit Piaf, Hana Hegerová či Eva Olmerová. A posluchači odcházeli domů v zamyšlení a s úsměvem na rtech. -nov-