Moravské kroje pod lupou badatelů. V Hustopečích se sešli už podvanácté

17. 11. 2026 · 3 minuty čtení · 9 fotografí

Jakou barvu označovali naši předkové jako sirkovou? I takové otázky řeší etnografové, krojoví krejčí a další nadšenci, kteří se zabývají rekonstrukcí tradičních krojů. V Hustopečích se ve čtvrtek 12. listopadu setkali už podvanácté, aby sdíleli nejen výsledky svého bádání, ale především zkušenosti s hledáním historických pramenů a celým procesem rekonstrukce.

Věděli jste, proč se obyvatelům nedalekých Brumovic říkávalo sotúrkáři? Přezdívku získali díky výrobě tradičních pletených taštiček z orobince, takzvaných sotúrků, které sloužily jako držáky na láhve. Orobinec, slovensky pálka, má oproti slámě velmi dobré tepelněizolační vlastnosti a v minulosti se z něj vyráběla řada užitkových předmětů – například i pletené tašky na přenášení masa.

Tyto zajímavé kousky historie našeho regionu připomněla na letošním odborném semináři v Hustopečích slovenská lektorka Eva Horváth. K brumovickému řemeslu ji přivedl zájem o tradiční zpracování přírodních materiálů. 

Původní, poměrně komplikovanou techniku pletení sotúrků se naučila od paní Marie Lejskové z Brumovic. „Tohle technické zpracování jsem neznala, naučila jsem se ho až díky paní Lejskové. Chodila jsem za ní a učila se její způsob práce s tímto materiálem. Nakonec mi darovala i svůj vlastní výrobek,“ zmínila Eva Horváth.

Sama pořádá řemeslné workshopy, spolupracuje se školami, organizacemi i designéry. Za svou práci získala titul mistryně lidové umělecké výroby. „Mým celoživotním posláním je obnova tohoto řemesla a ukazování lidem, že stále existuje,“ vysvětlila lektorka.

Sotúrky byly jedním z témat už 12. ročníku odborného semináře Rekonstrukce slavnostního kroje a její aplikace v praxi, který pořádá Městské muzeum a galerie Hustopeče. Letos se setkání zúčastnilo přibližně 28 lidí včetně přednášejících. Přijeli především etnografové, krojoví krejčí a pracovníci muzeí, kteří se zabývají tradičním odíváním. 

Další příspěvky se věnovaly například restaurování krojových součástí, tradiční výrobě textilních a papírových květin v Olešnici nebo rekonstrukcím lidových oděvů z různých moravských regionů. Společným tématem byla snaha co nejvěrněji zachytit jejich původní podobu. 

Věrnost historii víc než líbivý vzhled

Odborníci si na semináři předávají zkušenosti, porovnávají historické prameny a společně hledají odpovědi na otázky, které při rekonstrukcích krojů vyvstávají. Pátrají po původních barvách, materiálech i způsobech zpracování. Nejde totiž jen o to, aby kroj vypadal na pohled hezky, ale především aby co nejvěrněji odpovídal tomu, jak jej skutečně nosili naši předkové.

Důležitost historické přesnosti zdůraznil také Štěpán Foral, který představil rekonstrukci tradičního kroje na Rosicko-Oslavansku. „Ohýbání historie je ohýbání národní identity,“ zdůraznil ve svém příspěvku.

„Smyslem semináře je rozproudit debatu mezi odborníky, sledovat, kam se výzkum a rekonstrukce krojů posouvají, a především se vracet k jejich původní podobě,“ vysvětlil Michal Vejpustek z Městského muzea a galerie Hustopeče.

Badatelé se při své práci často vydávají po stopách zdánlivě zaniklých tradic a jako detektivové znovu hledají původní prameny. Výsledky jejich práce pak nezůstávají jen v odborných kruzích – mohou pomáhat také folklorním souborům a širší veřejnosti lépe poznávat a uchovávat místní tradice.

Za pečlivou rekonstrukcí stojí roky práce i nemalé náklady

Na pořádání seminářů se do roku 2024 významně podílela etnografka Šárka Prokešová, která nyní působí v Moravském zemském muzeu. Současný vývoj v oboru vnímá pozitivně. „Badatelé jsou čím dál úspěšnější, dávají do toho hodně nadšení a daří se jim získávat i financování,“ vyzdvihla Prokešová.

Obnova historické podoby krojů totiž vyžaduje nejen spoustu času, trpělivosti a odborného úsilí, ale často také značné finanční prostředky, které se jejich autorům zdaleka nemusí vrátit. Jak náročná taková práce může být, ukázala Sabrina Pasyčniková, která v závěru semináře představila rekonstrukci mužského oděvu z horského Lašska. Dochovalo se jen velmi málo původních prvků i historických pramenů, a tak projektu předcházelo rozsáhlé bádání. Pasyčniková odhadla, že celý projekt vyšel přibližně na 380 tisíc korun.

Právě nové výzkumy, spolupráce a přenášení odborných poznatků do praxe ukazují, že hledání původní podoby krojů má smysl a přináší konkrétní výsledky. 

-pech- 

odebírejte přes RSS