Menu Hledat

O přednášku o výpravě do Malawi nepřijdete

30. 4. 2020 · 2 minuty čtení · 8 fotografí · 1 video

Procházíte-li kolem základní školy Komenského, můžete si povšimnout nenápadné budovy, která slouží jako útočiště pro evangelíky z Hustopečí a jeho okolí. Vyzpovídali jsme jeho jáhenku Kateřinu Rybárikovou z Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Hustopečích. Jak probíhá nouzový stav v jejich kostele, co ji v současné době trápí a co se doslechneme na přednášce o africkém Malawi, kterou byli nuceni přeložit na příhodnější čas?



„Nacházíme se v kostele našeho sboru, který tady stojí od roku 1900, je to krásná a stará pamětihodnost. Celou tu dobu se schází sbor, který nebyl nikdy moc velký. V kostele nás bývá pomálu, takže budeme splňovat současná vládní nařízení do 15 osob – to je nás při bohoslužbě běžně,“ smutní si jáhenka.

V kartotéce je téměř 200 osob, bohoslužeb se však účastní necelá desetina. Čím si to Rybáriková vysvětluje? „Hodně lidí stárne a tím, jak jsou nemohoucí a nemůžou se dostavit, je asi nejčastější příčina toho, proč se lidí ve sboru ubývá. Jinak je to asi ve všech církvích stejné – zájem o duchovní a náboženské věci je v poslední době prostě špatné. Duchovní věci lidi zajímají, ale ne ty křesťanské – jakoby se jim to křesťanství přejedlo a vše je staré a známé, stokrát to slyšeli a nezajímá je to,“ přemýšlí o současné krizi víry Rybáriková.

Po vyhlášení karantény se v evangelickém kostele nekonaly žádné bohoslužby, Rybáriková je v kontaktu se svými ovečkami alespoň e-mailem a telefonicky. „Ze začátku jsem poměrně často posílala tzv. denní slovo, abychom byli v kontaktu, postupně docházely síly, takže je to tak obden. Stejným způsobem, tedy e-mailem posílám i nedělní bohoslužby,“ popisuje fungování sboru Rybáriková.

Na začátku roku se Kateřina Rybáriková spolu s Karlem Fridrichem, pastorem Apoštolské církve v Hustopečích vydala do afrického Malawi. Již podruhé vyrazila pomáhat sirotkům do vesnice Chapananga. „Když byla možnost jet znovu, tak nebylo o čem váhat. Jezdí se k sirotkům, do centra v Chapananze, kde je 75 sirotků, o které se dobrovolníci v čele s místním biskupem starají. Vždy jim vezeme nějaké oblečení, v poslední době se tam jezdí s brýlemi, které se rozváží do okolních vesniček, případně s věcmi denní potřeby, jako jsou například talíře nebo nože,“ představuje svou 11denní cestu Rybáriková.

O své cestě plánovala udělat přednášku, která se bohužel nemohla uskutečnit. „23. dubna jsme měli naplánovanou besedu s fotkami z naší cesty, v plánu bylo, že přineseme i nějaké upomínkové dary, které nám tamější sirotci vyrobili. Měli jsme v plánu připravit na ochutnání místní jídlo, doma v mrazáku máme stále smažené kobylky,“ usmívá se Rybáriková. Na přednášce jste mohli přispět na sirotky a jejich vzdělání, což bohužel v současné době lze udělat alespoň jiným způsobem: „Zřídili jsme zapsaný spolek, na jehož webových stránkách (https://www.chapananga.cz/) je zveřejněn účet, na který mohou lidé dobrovolně přispět – každá koruna se počítá.“

-vyh-
-slam-

odebírejte přes RSS
česky english deutsch