„Měl jsem to štěstí, že první dvě expedice vedly na Mount Everest. Když jsem byl na té úplně první v roce 1994, tak jsme sice na vrchol nevylezli, ale byl jsem v lezecké dvojici s Italem Faustem di Stefanem. V té době měl jedenáct vylezených osmitisícovek a já jsem byl absolutní nováček. Když jsem byl schopný s tímto člověkem držet krok i v takových nadmořských výškách, usoudil jsem, že mně výšky sedí a půjde mi to v nich. Což se nakonec potvrdilo. Trefil jsem svou parketu,“ usmíval se před začátkem besedy Radek Jaroš.
Nejúspěšnější český profesionální horolezec se specializuje na expedice o malém počtu členů. Poslední osmitisícovku – K2 zdolal v roce 2014.
„Všechny byly složité a těžké. Jednoduchá nebyla například právě K2, na expedicích pod ní jsem byl pětkrát a až teprve pátý rok jsem na ni vylezl. Ale určitě nejnebezpečnější a nejhorší je Annapurna,“ zhodnotil horolezec.
Při sestupu z Annapurny v roce 2012 utrpěl těžké omrzliny na většině prstů u nohou. A i přes úsilí doktorů a sedm operací přišel o jedenáct článků prstů. Annapurna byla třináctou horou na jeho cestě za Korunou Himaláje.
„Strach mám pokaždé. Mám respekt před každou horou. Musí to být ale takový strach, který člověka staví do pozoru. Nesmí to být strach, který člověka ochromuje,“ popsal své pocity Jaroš. Myšlenku stát se horolezcem vyřkl poprvé už v šesti letech. A i když se prve věnoval volejbalu nebo jízdě na divoké řece, hory zvítězily.
„Baví mě to a to je nejdůležitější. Horolezectví má tu výhodu, že se odehrává v nejkrásnější tělocvičně a tou je svět. Přináší nádherné zážitky,“ vypověděl profesionální horolezec.
Teď po zdolání Koruny Himaláje má v plánu pokořit Korunu světa – nejvyšší vrcholy všech světadílů. Jeho dalším koníčkem je cyklistika. Pohrává si tak s myšlenkou, že k Elbrusu – nejvyšší hoře Kavkazu a Ruska, vyrazí z Nového města na kole.
Sledujte reportáž v Hustopečském magazínu č. 327, vychází v pátek 6.11.2015.
(Text a foto: Jana Rozková)
