Jaké to bylo žít v době, kdy svoboda nebyla samozřejmostí? Studenti Gymnázia T. G. Masaryka v Hustopečích se rozhodli přiblížit svým spolužákům dobu před sametovou revolucí netradičním způsobem. Připravili vlastní divadelní scénky a besedu s přímým účastníkem událostí listopadu 1989.
Nechtěli zůstat jen u klasického povídání o historii a sametové revoluci. Několik studentů gymnázia proto připravilo scénář krátké scénky, která měla spolužáky přenést přímo do atmosféry tehdejší doby.
Ve třídách se postupně odehrával příběh studentů předávajících si zakázané plakáty. Situaci následně vyhrotila nečekaná návštěva příslušníků StB. Cílem bylo, aby si studenti atmosféru nesvobody mohli alespoň na chvíli představit na vlastní kůži.
O životě v nesvobodě vyprávěl přímý účastník revoluce
Program pokračoval besedou s Romanem Ráčkem, který se studenty sdílel své osobní zkušenosti s životem v totalitním Československu a přiblížil jim atmosféru listopadových dnů, které vedly k zásadní proměně společnosti.
Jedním z probíraných témat byla svoboda informací a samizdat – neoficiální vydávání a šíření knih, časopisů a dalších textů, které kvůli tehdejší cenzuře nemohly vycházet legální cestou. Ráček studentům vysvětlil, jak obtížné bylo dostat se k nezávislým informacím. Knihy se ukrývaly, zakázané texty opisovaly a předávaly mezi lidmi.
„Měli jsme hlad po informacích. Vám to možná zní legračně, protože dnes si něco naťukáte do prohlížeče a na internetu najdete úplně cokoli. My jsme tuto možnost neměli,“ připomněl studentům.
Velmi osobní rovinu mělo také jeho vyprávění o vlastním mládí. Jako chlapec citlivě vnímal proměny společnosti i tlak tehdejšího režimu. Byl skautem a nucený přechod do pionýrské organizace už v šesti letech silně pociťoval jako jeden z projevů nesvobody, která zasahovala nejen do života dospělých, ale i dětí a mládeže.
Roman Ráček se již před listopadem 1989 pohyboval v nezávislém kulturním a studentském prostředí. Spoluzaložil amatérské divadlo Vadidlo a samizdatový studentský časopis Revue 88. Účastnil se Palachova týdne i demonstrací v listopadu 1989 a po 17. listopadu se aktivně zapojil do revolučního dění v Brně. V pozdější profesní dráze působil mimo jiné jako copywriter a dramaturg na volné noze.
Nápad vzešel od studentů
Za celou iniciativou stojí studentka Emma Žouželková, kterou k nápadu přivedla účast v akademii Díky, že můžem. V rámci ní měla možnost setkat se s pamětníky, mezi nimiž byl právě Roman Ráček. Jeho vyprávění na ni zapůsobilo natolik, že se rozhodla přenést podobný formát také na svou školu.
„Zaujalo mě, že na jiných školách si studenti sami organizují podobné akce pro ostatní studenty. Chtěla jsem, aby něco takového vzniklo i u nás,“ vysvětlila Emma Žouželková, která se do přípravy pustila společně se spolužáky Rafaelem Střelcem, Barborou Krškovou a dalšími studenty.
Iniciativa hustopečských studentů ukázala, že připomínat si důležité okamžiky našich moderních dějin lze i jinak než prostřednictvím učebnic a historických dat. Osobní příběhy pamětníků a vlastní tvůrčí zpracování pomáhají mladé generaci lépe pochopit, proč je svoboda důležitá a proč stojí za to si události 17. listopadu připomínat.
-pech-
2 min
3 min
7
3 min
21
