Menu Hledat

U Synků můžete obrazně cestovat v kruhu

5. 3. 2019 · 2 minuty čtení · 7 fotografí · 1 video
Téma Kultura

V městské galerii v domě U Synků byla v neděli 3. března slavnostní vernisáží zahájena výstava výtvarnice Libuše Obrdlíkové z Bavor, nazvaná Cesty v kruhu. Opakované vycházení a návraty do jednoho pevného bodu jsou pro autorku metaforou života. 


 Narodila se roku 1946 v Brně a na tamní Střední umělecko-průmyslové škole vystudovala obor propagační grafika. Na cestách po světě poznala hodně příběhů a mnohé sama zažila, ve svých dílech je vypráví výtvarnou řečí. Zachytila dojmy z irského hřbitova, indických ulic i hudebníky v New Orleans. Na obraze paní Obrdlíková přivezla i kdysi u nás nevídané žebráky. Účastnila se manželových projektů na ochranu přírody v rozvojových zemích, výraznou stopu v její tvorbě zanechal tříletý pobyt v Zambii. „To se jmenuje Ulice v Lusace. Černí obyvatelé Lusaky hráli strašně vášnivě šachy, byly udělaný ze slonoviny, ebenu,“ přibližuje motiv jednoho z děl Obrdlíková.
 Hustopečská výstava má podtitul obrazy, grafika, tapiserie.  V osmdesátých letech se autorka věnovala technice netkaných tapiserií art protis. Její technologie  byla vyvinuta Výzkumným ústavem vlnařským v Brně v roce 1964 jako československý patent. Bývala asistentka z dílny na art protis v brněnské Vlněně a současná kolegyně Libuše Obrdlíkové ze sdružení výtvarných umělců Mixtum compositum, Dagmar Sochorová, se kurátorsky podílela na velké výstavě k padesátém výročí art protisu. „Na mezinárodní výstavě v Křížové chodbě brněnské Nové radnice před třemi lety bylo zastoupeno 42 autorů,“ prozradila Sochorová. Poměrně jednoduchý technický postup byl využíván pro tvorbu monumentálních děl do interiérů veřejných budov. „Vzpomínám si na svůj začátek. Udělala jsem velkého kohouta, trošičku voněl jako chagallovsky. Byl vystavený na prodej v Díle a šel okolo pro mě úplně neznámý architekt Jiří Brichta. A protože tehdy dělal Pipi gril na náměstí v Brně a chtěl tam něco dominantního, dal tam mého kohouta. Pak jsme spolu dlouhá léta pracovali, protože se mu líbil můj styl,“ vzpomněla Obrdlíková. V normalizačních letech i umělecká tvorba podléhala přísné regulaci. Výtvarníci předkládali návrhy art protisů komisi, ta je orazítkovala a výsledné realizace jim musely odpovídat minimálně z osmdesáti procent. Dnes nepředstavitelné omezování tvůrčího rozletu brala tehdy Libuše Obrdlíková jako výzvu ke zdokonalení svých jemně barevných abstraktních kompozic.
 Později v její tvorbě převládla ilustrace s využitím různých grafických technik. „Říkala jsem tomu grafika, ale je to grafické ztvárnění nějaké fantazie. Inspirovalo mě to, že jsem kdysi dělávala suchou jehlu, a aby to bylo víc barevné, zkoušela jsem víc kolorovat. Pak jsem ale zjistila, že mě daleko víc baví, když si už dopředu připravím plochu, do ní umístím téma, a nakonec si to doladím do jemných barev,“ přibližuje svou specifickou metodu autorka.
 V současnosti se výtvarnice zabývá především olejem a akrylem. Kromě vzpomínek na magická místa reflektuje i aktuální témata. K problému migrace odkazuje obraz Útěk, na kterém je žena s dítětem v náručí, zabaleným do vlajky Evropské unie. „Paní Libuška je pro mě velkým vzorem a oporou nejen v umělecké tvorbě,“ svěřila se účastnice vernisáže, paní Dana Zemánková z Mikulova. Přijďte se také nechat oslovit dílem vitální umělkyně.  Prodejní výstava trvá až do 24. března.

-kam-

odebírejte přes RSS
česky english deutsch