Přestože malíř žije už od svých studií v Praze, rád se vrací na rodné Podluží a čerpá neustále živé inspirace z kulturního povědomí svého kraje a zachycuje obrazy venkova, portréty lidí, jejich lásku k přírodě, sváteční i všední dny.
Jaroslav Blažek patří mezi umělce, kteří vycházejí z poctivého kreslířského umění a kultivují kresbu jako svůj základní výtvarný prostředek v malbě, v monumentálních dílech realizovaných v architektuře i v keramice. Ve všem se projevuje umění spojit kresbu s vlastnostmi materiálu.
Je umělcem moderního cítění, je mu cizí sentimentalita a teatrální pojetí figury. V barevnosti jeho obrazů a kolorovaných kreseb cítíme temperamentní jásavou barevnost lidové kultury Moravského Slovácka a v něžné linii kresby jakoby zněla i krása nepřetržitého toku hudby. Znalcům se u jeho děl vybavuje hudba Leoše Janáčka.
V kresbách a grafikách nalézáme dva světy inspirací: jednak náměty z rodného kraje – portréty součastníků, krásných děvčat, krojovaných chlapců, lidových hudebníků, jednak inspirace ze všedního života kolem nás – situací a vztahů mladých lidí v přirozených kompozicích, obrazech, skicovitých záznamech. Blažek náleží mezi naše přední tvůrce aktu: umí vystihnout nejen vnější, ale i vnitřní krásu člověka.
Název výstavy „Vynucený ráj“ vychází z faktu, že jsou na ní prezentovány malby a kresby vzniklé od 70. let 20. století, kdy se v důsledku normalizace a všeobklopujícího angažovaného umění stáhl a uchýlil do vlastního ráje – odtud to slovo vynucený…, do ráje svého dětství na rodném Slovácku. A najednou, jako když proutkem mávne, nebo spíš dřevorubeckou sekerou přetne, začaly vznikat charakteristické barevné obrazy Jaroslava Blažka. Tehdejší režim folklór ctil, a tak bylo po problémech shora a malíř si mohl konečně šťastně posílat imaginární pozdravy ze svého ráje na Slovácku. A co víc, takových, co toužili po nějakém tom vynuceném ráji, bylo mnoho, jenže neuměli malovat, a tak se do vynuceného ráje Jaroslava Blažka prostřednictvím jeho stále oblíbenějších obrazů a obrázků stěhovali spolu s ním na zotavenou.
Jaroslav Blažek není ale pouze malířem barevného slováckého (vynuceného) ráje, je i brilantním grafikem. Krása suchou jehlou kreslených aktů a krojovaných postav je obdařena téměř mystickým vyzařováním.
Celou Blažkovou tvorbou se táhne bohatý cyklus autoportrétů. Zkoumavé a nelítostné pohledy do zrcadla jsou rychle nahozené nervózním gestem. Na první pohled překvapuje, že malíř, který namaloval ten pohádkový svět, má v sobě tak krutou existenciální polohu běsů. Jsou ale obrácenou stranou mince. Jedna doplňuje druhou v díle umělce žijícího ve vnitřním exilu.
Výstava mimořádných děl Jaroslava Blažka je v Městském muzeu a galerii Hustopeče ke zhlédnutí do 23. února 2014.
(Text a foto: Soňa Nezhodová)
