V galerii domu u Synků byla v neděli 26. května slavnostní vernisáží otevřena výstava Řeč společná. Výtvarným jazykem tu k divákům hovoří člen místního spolku výtvarných umělců Alfons, Pavel Klak a umělkyně z polské Jelenie Góry, Edyta Kulla. Výtvarníci se znají řadu let a letos se jim konečně podařilo uspořádat spolu výstavu.
Speciálně pro tuto příležitost spojili své talenty v jenom díle, hledání
společné řeči při jeho tvorbě ale nebylo snadné. „Přestože si myslíme, že
s Polákem se domluvíme, občas tam skočí takové slovní spojení, který mě
dokáže absolutně zamotat, takže do poslední chvíle jsem nevěděl, jak to bude
vypadat,“ přiblížil proces tvorby výtvarník Pavel Klak.
„Původní idea byl stolek se zrcadlem, na který odkládáte klíče když přicházíte domů,
místo zrcadla tam je vitrážový vítací motiv,“ popsal počáteční myšlenku díla
Klak. Stolek a rámeček navrhl a vyrobil ze tří druhů dřeva, Edyta Kulla je autorkou vitráže.
Klak je vyučený rytec kovů, ale tentokrát drobná
kovová dílka nechal doma a na výstavu vybral rozměrnější práce, figurální
plastiky z keramiky a dřeva.
„Materiál přichází a když mě osloví, odcházím od keramiky a věnuju se dřevu, a
zase se k té keramice případně vracím, záleží na tom, co se mi dostane do
ruky, ani jedno nepreferuju, ale oboje má kouzlo pro mě. Některé nápady se lépe
realizují ve dřevě, jiné v keramice,“ vysvětlil svůj přístup Klak.
Edyta Kulla je absolventkou oboru navrhování skla na
Akademii výtvarných umění ve Vratislavi. Její oblíbenou technikou je vitráž, protože
se v ní spojuje architektonický princip výstavby, malířská barevnost i grafická
linie kresby. Používá klasickou starou metodu výroby vitráží. „Potřebujete sklo,
měděnou pásku nebo olovo, cín, kyselinu, pájku,“ popsala Edyta Kulla.. Díla dotváří i
středověkou technikou malování na sklo, malby fixuje vypálením v peci. Kromě
těchto starých způsobů však k tvorbě vitráží přistupuje velmi svěžím
nekonformním způsobem. Přidáváním různých trojrozměrných objektů vytváří
pečlivě kompozičně i barevně promyšlené asambláže na různá témata. Kromě
rozličných drobných předmětů se součástí děl stávají i fragmenty přírodního
původu jako například mušle, lístky, nebo hmyz.
„Sklo je velice přírodní a vzniká z křemičitého písku. Hmyz a
brouci jsou také křehcí jako sklo, mají velmi krátké životní cykly, vysvětlila
důvod spojení Kulla.
V galerii jsou vitráže vystaveny na způsob klasických
obrazů, zavěšené na zdi, nemůže tak vyniknout jejich jedinečné působení při
průchodu světla barevnými skly. Na dotaz, jestli má umělkyně sama ve svém domě v oknech
vitráže odpověděla příslovím, které je polskou variantou našeho Kovářova kobyla chodí bosa: „Švec chodí bez
botů.“
Atraktivní výstavu můžete v městské galerii navštívit do 16. června 2019.
-kam-
