V učebně klubu představilo své poklady celkem šest sběratelů. K vidění byly nejrůznější předměty od známek až po kalendáře. Jednou z vystavujících byla i sama Iva Štěpánková. „Už pětatřicet let chovám dlouhosrsté jezevčíky a také sbírám jejich sošky z různých materiálů. Potom jsem ještě přinesla sice trošku neuspořádanou, ale přece jenom rodinnou sbírku známek a odznaků,“ představila své kousky Štěpánková.
Ilustrace Buriana i kalendáře
Dalším byl například Antonín Pinkava. Od dětství, kdy byli povinnou četbou Lovci mamutů, sbírá knihy s ilustracemi Zdeňka Buriana. „Tady jich mám jen devět, ale doma možná šedesát,“ vypočítal sběratel.
Do klubovny historiků přinesl ukázat například knihu Hlubinami pravěku nebo Syn lovce medvědů. K vidění byly staré i novější kousky. Na porovnání. Typická Burianova technika, takzvaný kvaš, totiž v určitém období kvůli špatné kvalitě papíru nemohl vycházet.
„Do knížek, které vyšly po válce až do revoluce, dělal jen perokresby. Po revoluci se situace změnila a začaly opět vycházet jeho nádherné kvaše na křídových papírech. To je úplně o něčem jiném,“ vysvětlil Pinkava.
V klubovně nad městskou knihovnou byla k vidění i rozsáhlá sbírka kalendářů. Eva Řehořová je sbírá už dvacet let. Má jich tolik, že už se jí doma nikam nevejdou, zhruba pět set kousků musí mít schovaných ve skříni.
„Nejstarší kalendář je z roku 1966, nejmladší ten letošní. Začalo to tak, že mi bylo líto je vyhazovat, pak se to doneslo lidem, začali mi kalendáře nosit a když se mi nějaký líbí, tak si ho i koupím. Má srdeční záležitost je například Jirka Kolbaba,“ rozpovídala se o své vášni Řehořová.
Hosté z okolí ukázali pohlednice i známky
Pozváni na akci Naši sběratelé přijali také nadšenci z okolních obcí. Miroslav Marek z Velkých Pavlovic sbírá podle svých slov vše, co se mu líbí. Ukázat přinesl kamenné sošky nebo pohlednice z Hustopečí. Nejvíce má ale doma kaktusů, zaberou plochu zhruba šedesát až osmdesát metrů čtverečních. Do klubovny by se tak nevešly.
„Za kaktusy i jezdím, minulý týden jsem se vrátil z Mexika,“ uvedl ve svém vystoupení.
Dalším, kdo přijel ukázat svou sbírku, byl filatelista Karel Válka z Velkých Němčic. Pochlubil se cennými známkami od českého malíře a rytce Maxe Švabinského. „Známky jsem sbíral čtyřicet let, ale nikdo z potomků se o to nezajímal, tak jsem je prodal. Nechal jsem si jen námětovou sbírku Max Švabinský a jeho tvorba. On byl náš nejplodnější navrhovatel známek,“ vysvětlil Válka.
Zájemci se mohli podívat například na Švabinského sérii motýlů, kterou odborníci hodnotí jako jednu z nejkrásnějších sérií známek od vzniku Československa. Cenné kousky mohli hustopečští historici vidět jako jedni z mála, Karel Válka má totiž své poklady většinu času uložené v bezpečnostní schránce.
„Je to rodinné stříbro,“ smál se sběratel z Velkých Němčice.
Nejcennější kousek? Bible z roku 1570
Bezkonkurenčně nejcennější kousek však přinesl sběratel z Hustopečí. Jaroslav Cabal se kromě exkluzivních obalů na známky pochlubil originální Melantrichovou biblí z roku 1570.
„Je to zvláštní 4. vydání, o kterém se moc nevědělo. Někdo dokonce tvrdí, že je pouze jedna bible tady u mě a druhá v Polsku, pak že prý z toho 4. vydání už žádné nejsou,“ představil unikátní kousek Cabal.
Bibli tiskl známý renesanční tiskař Jiří Melantrich z Aventina a je psána českým švabachem. Hustopečský sběratel ji dostal od svého strýce. Dal mu ji za to, že ji nechá opravit. Restaurace cenné knihy se nakonec vyšplhala až ke sto tisícům.
Jaroslav Cabal, a nejen on, tak dokázal, že ve sbírkách hustopečských historiků se najdou opravdové poklady.
Sledujte reportáž v Hustopečském magazínu č. 299, vychází v pátek 20.3.2015.
(Text a foto: Jana Rozková)
[caption id="attachment_19547" align="alignnone" width="700"]

[caption id="attachment_19548" align="alignnone" width="463"]


[caption id="attachment_19550" align="alignnone" width="463"]


[caption id="attachment_19552" align="alignnone" width="463"]

[caption id="attachment_19553" align="alignnone" width="700"]
