O lidovém zpěvu a hudbě na Hanáckém Slovácku

10. 10. 2019 · 3 minuty čtení · 3 fotografie
Téma Kultura
Ve středu 9.10.2019 přivítali členové klubu historiků a vlastivědy v prostorách Kina Hustopeče pedagoga a primáše cimbálové muziky ŠMYTEC Marka Trávníčka s poutavou přednáškou O lidovém zpěvu a hudbě na Hanáckém Slovácku.
 Marek Trávníček se jako rodák z Čejkovic věnuje lidové muzice od svého dětství, kdy nejprve působil v dětském lidovém souboru Iskerka, ale postupně se díky hře na housle začal více věnovat cimbálové muzice. V roce 2000 spolu se sedmi dalšími hudebníky založil Brněnskou cimbálovou muziku ŠMYTEC.
Lidové písně si lidé předávali po staletí z pokolení na pokolení takzvaně z úst do úst, tedy rodiče zpívali písně dětem a ty je pak zase předávaly dál. Písně, které se dochovaly do dnešních dnů, jsou obvykle 150-200 let staré, ale i starší, a patří k tradičnímu nehmotnému anonymnímu dědictví dané oblasti.
Místní příslušnost je pro lidovou píseň typická. Díky obtížné migraci v minulosti se dochovávaly písně v nezměněné a pro daný region či vesnici specifické formě. Mluvíme-li pak o lidové písni na Hanáckém Slovácku, jde o písně vzniklé v oblasti sahající od Hustopečí přes Klobouky u Brna po Kyjov a od Velkých Bílovic, či Moravského Žižkova po Dambořice, či Ždánice. Předávání ústně z generace na generaci změnily až snahy sběratelů lidové písně zařadit do sborníků.
„Jedním z nejvýznamnějších a nejstarších sborníků je například Gubernální sbírka písní a instrumentální hudby z Moravy a Slezska z roku 1819 (pozn. Redakce: od autorů Karel Vetterl, Olga Hrabalová), nebo Moravské národní písně Františka Sušila z roku 1860, či Národní písně moravské v naše nasbírané od Františka Bartoše z roku 1901,“ uvádí pedagog a dodává:“ přímo místně je pak velmi významnou sbírkou Lidové písně z Hustopečska od Hynka Bíma. Ten se i zasadil o autentické zaznamenávání lidové hudby fonografem, spolu s Leošem Janáčkem a Františkem Bartošem. A jde o záznamy velmi kvalitní.“
Lidové písně Hanáckého Slovácka jsou skupinou písní, které nemají jednotný melodický ani harmonický základ, a které nemají jednotný rytmus. „Pro jižní část Hanáckého Slovácka jsou více typické písně v mollové tónině – smutné, tklivé, táhlé. Zatímco pro severní část jsou typické spíše písně v tónině durové – veselé, skočné, často v 2/4 nebo 4/4 taktu. Zpěv pak bývá často doprovázen muzikou, buď cimbálovou nebo dechovou, a nebo i štrajchovou – tedy smíšenou,“ dodává Marek Trávníček.
Primáš cimbálové muziky ŠMYTEC pak písně ještě rozdělil i podle obsahu a návštěvníci si měli možnost poslechnout i ukázky jednotlivých typů písní. Zazněla tak například balada Hory, hory, či milostná píseň Majdalenko Studýnkova, svatební Nepůjdu já za takýho, z vojenských a rekrutských písní  Dyž jsem na koníčka sedal, či koleda Narodilo se děťátko, ale i další žertovné nebo sociální písně. Nelze opomenout i ukázky tanců Zavádka, Skočná či Verbuňk. A díky umu Marka Trávníčka zazněly na přednášce i jeho housle a variace nápěvků podle místní příslušnosti.
Zpěv doprovázel lid po celý rok, v písni lidé vyjadřovali svá přání, radosti i svůj smutek. I když dnes se může zdát moderní tvorbou lidová píseň a její tradiční předávání z generace na generaci utlačena, stále je z řad mladých lidí zájem se lidové písni a muzice věnovat. A tak v naší lokalitě můžeme najít kapely jako Zavádka z Čejkovic, Vonica z Krumvíře, Lália nebo Guráš z Velkých Bílovic.  
Renata Heklová

 

odebírejte přes RSS