Pomoc pro Ivu: Dva roky od nehody

11. 6. 2020 · 3 minuty čtení · 11 fotografí · 1 video
Téma Z města

Za Ivou Záděrovou jsme se chtěli vypravit už začátkem března, tedy přesně dva roky od osudného pádu z koně, který ji upoutal na lůžko. Naše plány však přerušila koronavirová pandemie. Počkali jsme si, a ve středu 11. června jsme se za ní vypravili do Hodonína, abychom si popovídali o náročné léčbě i radostných výsledcích.


7. březen roku 2018 zůstane navždy zapsán do paměti Ivy Záděrové a její rodiny. Ten den při vyjížďce na milovaném koni upadla a zlomila si 2. krční obratel, což zapříčinilo kontuzi míchy, poškození zraku a ochrnutí od krku dolů. „Víc jak půl roku byla na dýchacím přístroji, vypadalo to zle. Než začala sama dýchat, tak se jí zase zkrátily šlachy na nohou, byla to hrozná doba. Navíc nám lékaři ani nedoporučili žádnou léčbu, žádné cvičení nebo rehabilitaci, což nám moc nepomáhalo,“ vzpomíná na události těsně po nehodě maminka Zdena Záděrová.

Sama Iva vše vnímala stejně. „Ten první rok byl šílený. Vozili mě z nemocnice do nemocnice a vlastně bez pomoci. Někde mě nechtěli vůbec, jinde mi nemohli pomoci, bylo to krušné,“ vzpomíná. 

Špatná prognóza však rodinu a její přátele nezastavila a začalo hledání vhodné léčby na vlastní pěst. S pasivním přístupem lékařů se nesmířili. 

Vhodné zařízení nakonec rodina objevila ve slovenských Piešťanech, kde Iva absolvovala již tři léčebné pobyty. „Když jsme se dostali tam, tak nás naučili všechna cvičení, doporučili pomůcky, všechno vysvětlili. To jsme přesně potřebovali, protože my jsme laici, že, my jsme nic takového nikdy nedělali,“ chválí si přístup zdejšího personálu maminka Ivy. 

Procedury jako neurorehabilitace, magnetoterapie, biofeedback nebo hyperbarická oxygenoterapie běžnému smrtelníkovi moc neřeknou. Pro Ivu však navzdory bolestem znamenaly obrovský pokrok. „Víte, je to náročné, ale je to super, že mě vždycky posunou o kus dál,“ usmívá se Iva.

Její slova potvrzuje i maminka, která hrdě vypočítává, co všechno už se Iva naučila. „Začíná hýbat pravou nohou, tu už trochu ovládá. Také se umí otáčet na bok. Je to takové jako u malého miminka, trochu neohrabané, ale pomaličku to jde, takže neztrácíme naději a navzdory mínění lékařů si myslíme, že to pořád může být ještě lepší,“ věří maminka Záděrová.

Dnes se Iva pomalu dostává do fáze, kdy je možné uvažovat dokonce o prvním postavení na nohy. „Ivu teď v nejbližší době čeká operace, při které jí budou vyrovnávat nohy. Pokud ta operace dopadne dobře, tak bychom jeli opět do Piešťan, kde by ji za pomoci speciální postele začali stavět a po nějakém čase, až by si na toto zvykla, tak je tu i možnost speciálního obleku, který pomáhá i dětem po mozkové obrně,“ seznamuje nás s nejbližším postupem maminka Záděrová.    

Žádnou z těchto procedur však Iva nemá hrazenou a proto Město Hustopeče již před dvěma lety zřídilo transparentní účet, kam lidé začali ochotně přispívat. Po celém Hustopečsku se po celé dva roky pořádaly benefiční akce všeho druhu a kasičky s nápisem Pomoc pro Ivu najdete všude po městě. 

Během pandemie však podobné aktivity lehce utichly a proto neuškodí připomenout, že účet je stále aktivní a každý zaplacený pobyt v sanatoriu přináší velké výsledky. „Děkuji všem, kteří se za mě postavili, hlavně koňákům. Jste všichni skvělí. Ani jsme netušila, v kolika lidech mám přátele. Vždycky jsem si myslela, že na mě lidé kašlou, ale není to pravda. moc děkuji všem,“ vzkazuje Iva Záděrová, velká bojovnice. -nov-

odebírejte přes RSS