Alfons opět spolu v Městském muzeu

Covidová omezení se dotkla i umělců, kteří sice mohli v pohodlí domova tvořit dál, ale svá díla tak mohli ukazovat jedině rodinným příslušníkům a posléze je schovávat do šuplíku. Umělecké sdružení Alfons si s touto situací na jaře poradilo podle svého – své umění vystavili na odiv alespoň ve vitrínách a místnostech Domu paní Nohelové, kde jej mohli obdivovat alespoň kolemjdoucí.

„Opět spolu“ – to je název nové výstavy výtvarné skupiny Alfons, která od neděle zdobí stěny městského muzea. Kromě uměleckých děl členů výtvarného uskupení zde tentokrát najdete i obrazy jejich hosta – Terezie Tomkové. „Už jsme měli i pár tematických výstav, ale většinou členové vystavují to, co mají nového a co uznají za hodné i vhodné vystavit,“ vysvětluje výběr obrazů Bohuslav Janovský, člen výtvarné skupiny Alfons, který tentokrát přispěl svými černobílými kresbami.

Každý člen přichází se svou vlastní tvorbou i technikou, což výstavu činí velmi rozmanitou. „Když skončím se vším, co mě baví – přestanu číst, nechodím do divadla – a už nevím co bych, tak si zalezu do pracovny, koupím si barvy, štětec nebo houbu, vyliju to na dřevotřísku nebo na plátno, chvíli u toho stojím, rozmáznu to jednou, dvakrát, třikrát… pak se k tomu vrátím, a když jsem třeba po čtyřech dnech smířený s tím, že to můžu podepsat, tak to pustím dál,“ popisuje proces svojí tvorby další ze členů Alfonse, Roman Müller.

Doba covidová umělcům a výstavám příliš nepřála, a tak se některé obrazy členů skupiny na jaře objevovaly alespoň ve vitríně Domu paní Nohelové. S tím mají výtvarníci spojenu nejednu vzpomínku. „Pro mě to znamená velký kus minulosti, protože když tam bydlel ještě sochař Otakar Sídera a paní Nohelová se jmenovala Síderová, tak tam býval docela bouřlivý noční život,“ usmívá se Bohuslav Janovský. „Já mám zase krásné vzpomínky z dětství, kdy tam byla opravna punčoch a silonek a já jsem tam jako malé dítě docházela za paní švadlenou,“ přispívá svou sondou do minulosti malířka Dana Teinitzer.

Výtvarníci z uměleckého sdružení si často plní především formální náležitosti členství, ale ve svém – téměř už padesátiletém – působení vidí mnohem větší podstatu. „Když už něco uděláte, není špatné se prezentovat, ty obrazy se doma totiž kupí, a tak společně občas něco vystavíme, uděláme si nějakou schůzi… já s touto skupinou vystavuji rád, i přesto, že jsem v osobním životě docela individualista. Samostatně se vystavovat stydím, ale s tou skupinou se tak nějak svezu,“ směje se Roman Müller. -slam-