Kateřina Ostrá v Hustopečích: Není čas ztrácet čas

Cestovatelská beseda Kateřiny Ostré v Kině Hustopeče nabídla nejen fotografie z různých koutů světa, ale především silnou dávku motivace. Oblíbená cestovatelka otevřeně mluvila o tom, proč nemá smysl čekat na „lepší dobu“ a proč je právě teď ten nejlepší čas plnit si sny.

Kino Hustopeče se zaplnilo diváky, kteří se přišli inspirovat cestami po světě i životním příběhem cestovatelky Kateřiny Ostré. Ta se s publikem podělila o své zkušenosti z cest napříč kontinenty, ale především o myšlenky, které její cestování provázejí. Cestovat začala poté, co prodělala vážný úraz kolene, který ji na dlouhou dobu vyřadil z běžného života. Právě tehdy si uvědomila, že sny není dobré odkládat a že čekání na ideální podmínky často znamená, že se k nim nikdy neodhodláme. Hlavním poselstvím celé besedy byla myšlenka žít naplno tady a teď.

„V první řadě bych chtěla lidem říct, že nikdy není pozdě začít cestovat, že každý naše teď jsme vlastně nejmladší, jak i kdy budeme. Zítra budeme starší, za měsíc o měsíc, to na sobě nepoznáme, ale rok si myslím, že už na sobě pozná každý. A že odkládat naše cesty a cestovatelské plány na jednou, na lepší období, je vlastně špatné, protože nikdy nebudeme mít dokonalé podmínky. To, co se vyřeší dneška, za rok budou úplně jiné problémy a my se vzdalujeme v té největší kondici tomu, abychom si ty sny plnili. Takže to je to nejvíc, co bych chtěla každou besídkou předat – nakopnout lidi, aby si řekli, že si nemusí koupit letenky do Raja Ampat, ale můžou třeba vyrazit do Lisabonu, ale aby si řekli, že fakt nebudou čekat a že ten život si zaslouží žít naplno a neodkládat ho.“

Během večera nechyběl ani humor, tipy na konkrétní místa či cestovatelské vychytávky. Když přišla řeč na další cesty, Kateřina Ostrá zůstala tajemná – konkrétní destinace si nechává pro sebe až do poslední chvíle. Důvodů má hned několik. „Já jsem si vsugerovala do hlavy, že kdybych to řekla, že se něco pokazí. Takže to nesděluji. Zároveň to nesděluji z toho důvodu, že se mi občas stalo, že když jsem takhle práskla, tak na mě občas na letišti někdo čekal, že letí se mnou. Ne, že by mě jako vadili lidi, to vůbec ne. Ale teď, když je to nečekané, tak je to zvláštní. Takže to odhalení nechám vždy, až přímo přiletím do destinace nebo když sedím v letadle a už někam mířím.“

Beseda v Kině Hustopeče byla nejen pozvánkou do světa cestování, ale především povzbuzením k tomu nebát se žít své sny hned – bez zbytečného čekání.

-otah-