Kolbaba se v Hustopečích vyznal z lásky k Norsku

9. 10. 2020 · 3 minuty čtení · 1 video
Téma Kultura

Pravděpodobně poslední kulturní akci na delší dobu hostilo kino Hustopeče ve čtvrtek 8. října. Cestovatelskou přednášku Jiřího Kolbaby mohli diváci vyslechnout těsně před vyhlášeným zpřísnění bezpečnostních opatření. Možná i to přispělo k tomu, že dechberoucí krásy Norské přírody si diváci vychutnávali do poslední minuty. Brněnskému cestovateli jsme na závěr položili i několik otázek...


HTV: Dnes budete přednášet o svých cestách po Norsku. Co Vás na něm tolik uchvátilo?
JK: Norsko uchvátí každého. Má neskutečnou přírodu, je o tři sta tisíc kilometrů větší než Česká republika, žije tu jen pět milionů lidí, takže je velká šance zažít tu přírodu bez lidí, takovou sterilní. A hlavně se tam nemusíme ničeho bát. Norsko je zdvořilá úspěšná země s neuvěřitelnou ekonomikou, dokonalou dopravní infrastrukturou, je to velmi bohatá země – bohatá z ropy. Já jsem velmi překvapen, jak ta země dokonale funguje. Můžeme si jenom přát, abychom i u nás měli tak skvělé politické vedení, které se chová mravně vůči lidem, odpovědně vůči ekonomice, a hlavně vůči přírodě. Norsko navštěvuji rád v létě i v zimě, a vždycky si to rád užívám. 

HTV: Cestujete tedy raději právě do těch chladnějších oblastí nebo dáváte přednost spíše teplu?
JK: Jednoznačně do těch chladnějších oblastí. Pozoruhodností je, že když se zeptáte mnoha cestovatelů, nejen v České republice, ale napříč světem, tak budou jmenovat ty chladné oblasti možná hned na prvním místě. Jakkoliv také rádi jezdíme na tropické ostrovy, přece jen musím říct, že jsou pro mě chladné oblasti top. Pro mě je Antarktida absolutní jednička a různé země a oblasti Arktidy jsou pro mě neméně přitažlivé, takže v podstatě od Norska, přes Finsko, Švédsko, Sibiř až po severní pól. Všechno je to velmi přitažlivé a nikdy jsem tam nebyl z ničeho zklamán nebo zaskočen. Někdy tedy z rychlé změny počasí, ale s tím tady musíte počítat. Právě v Norsku pozoruji to, jak se otepluje planeta. Jak je pořád tepleji a tepleji. Dokonce na severu Norska 2. ledna naměřili +19 °C a já sám vidím, jak se Norové koupou ve fjordech, což ještě do nedávna nebylo vůbec myslitelné.

HTV: Jak vnímáte cestování za současné situace – je to riziko nebo je to v pořádku za dodržení určitých opatření?
JK: Definitivní je poslouchat odborníky. A mluví do toho hromada laiků, což je pochopitelné, každý má svůj názor, to je všude kolem nás vidět, slyšet i cítit, ale já poslouchám odborníky. Je logické, že se to šíří vzduchem, takže když něco nařídí, tak to dodržuji, teď nemám roušku, ale za chvíli si ji zase nasadím. Přednáším sice bez roušky, to je logické, ale dodržujeme dostatečný odstup, jinak se snažím separovat od společnosti. Jsem doma, čtu, píšu, učím se, upravuji si byt. Musím se s tím vyrovnat, že necestuji, jakkoliv jsem se letos těšil na hodně cest. Cestovatel bez cest – to je život smutný, ale nijak se fyzicky ani psychicky nebourám. Musíme to překonat všichni, nedá se nic dělat. Nenosit roušku a myslet si, že tím prokazuji, jak jsem svobodný a jak tím akceptuji demokracii je čirá hloupost.

HTV: Jste člověk, který se na svou cestu dlouho chystá nebo máte rád spíše tzv. „hurá akce“ a dokážete se sbalit během chvilky?
JK: Umím to i to. Je hrdinské říct, že zítra umím ihned vystartovat, ale stejně se balím vždy o něco déle. Já si věci nosím vždycky na hromadu. Ale stalo se několikrát, že jsem dostal zakázku na druhém konci světa a byl jsem sbalený během několika hodin a v letadle jsem byl vzápětí. A na tom konci světa jsem byl za den, za dva, za tři. I to se někdy podaří. 

HTV: Co si s sebou nikdy nezapomenete sbalit?
JK: Určitě pas. Jednou se mi stalo, že jsem zapomněl pas, a to je docela velký problém – to se pak člověk vrací stovky kilometrů a má problém, že mu může uletět letadlo. A já nikdy nezapomenu fototechniku, to je pro mě zásadní. Velmi doporučuji – mám takovou cestovatelskou radu – vždycky mít světelný zdroj, takže čelovka. Já radím všem: Mějte čelovku! Já sám jsem byl dvakrát v ohrožení života, že jsem neměl zdroj světla. A pak už je to téměř jedno. Člověk se vyrovná téměř se vším a všechno je v tom světě obstaratelné.

-slam-




-slam-

odebírejte přes RSS