O historii města
Katastr města patří k nejstarším osídleným oblastem
jižní Moravy. První písemné zmínky pocházejí z poloviny 13. stolení, kdy
byl majitelem města Vilém z Hustopečí. Od počátku 14. století do sklonku
16. století náleželo město klášteru Králové (Aula Regia) na Starém Brně. V letech
1599 až 1848 patřily Hustopeče Lichtenštejnům, poté se staly sídlem politického
a soudního okresu. Významný mezník představoval rok 1572, kdy povýšil císař
Maxmilián Hustopeče na město a udělil jim znak, jehož podoba zůstává nezměněna
do současnosti. Štít je půlený. Pravá polovina je červená se zlatým břevnem
stojí pak v červeném poli svisle šedý kosíř se zlatou střenkou, ohnutou
špicí obrácený doleva. Levá polovina štítu je zlatá a v ní je půl stříbrné
orlice s červeným jazykem.
Původ názvu města je nejasný. Mohl vzniknout z osobního
jména Usopek. V nejstarším pravém písemném dokladu z roku 1247 je místo
jmenováno „Vzpec“ a o deset let později Hvstopetz. Německý název Auspitz, který
byl vedle českého jména Hustopeče používán do roku 1945, nacházíme poprvé až k roku
1279, kdy se píše v podobě Auspecz.
Vývoj názvu města:
VZPEZ 1247 -> HVZTOPETZ 1257 -> VZPETSCH 1271 ->AUSPECZ
1279 -> HUSTOPECZ 1321 -> AWSPIZ 1330 -> AUSPETZ 1348 -> HUSTOPEČ
1407 -> HAUSTOPECZ 1532 -> AWSPICENSI 1591 -> AVSSPECZ 1592 ->
AUSPITZ 1633 -> HUSTOPEČE 1633
Už ve středověku prosluly Hustopeče svou vinařskou kulturou,
která se zde rozvinula s příchodem německých kolonistů ve 13. století, a
spolu se Znojmem a Mikulovem platily za nejvýznamnější měšťanská vinařská
centra Moravy. Hustopeče disponovaly prvotřídními viničními svahy a zdejší
vinařství bylo úzce propojeno s Brnem, jehož měšťané zde kolem roku 1365
vlastnili jednu třetinu vinohradů. Před třicetiletou válkou zabíraly vinice
téměř 2/3 výměry hustopečského katastru. Poté došlo k naprostému úpadku a
původní stav byl obnoven až v polovině 18. století, kdy se Hustopeče s výměrou
více než 3 843 měřic staly prvním vinohradnickým městem Moravy.
Hustopeče se v dávné minulosti proslavily svými trhy,
protože výhodná poloha na hranici tří zemí z nich učinila významnou
stanici tzv. Uherské cesty, po níž byl hnán dobytek z Uher na západ.
Hustopeče se tak díky dobytčím trhům staly důležitým obchodním centrem.
V průběhu staletí získávaly Hustopeče od panovníků
četná trhová privilegia (mj. právo konat trh svatohavelský, svatoprokopský,
svatonikodémský a čtvrteční) a v roce 1528 zde král Ferdinand I. ustavil
třicátkový úřad, který mu vybíral třicátý peníz z ceny za každý kus
cizozemského dobytka. Ferdinand a jeho následovníci tím získali vydatné prostředky
na tažení proti Turkům.
Zdejší trhy učinily z Hustopečí obchodní centrum celého
regionu a nabízely velmi široký sortiment zboží. K jejich nadšeným
návštěvníkům patřil i Tomáš Masaryk nebo Vilém Mrštík.
Město Hustopeče se do roku 1945 nacházelo na rozhraní tří
národopisných regionů. Samotnými Hustopečemi se k Mikulovu a Znojmu
otevíralo území obývané Němci, na sever od Hustopečí se rozprostírá oblast
jižního Brněnska (resp. Židlochovicka), od severovýchodu až k jihu Hustopečí
oblast hanáckého Slovácka.
K zakotvení české kultury v tomto tehdy německém
městě přispěl významnou měrou malíř Alfons Mucha, který do Hustopečí, v nichž
žily jeho sestry Anna a Anděla, opakovaně zajížděl v letech 1890-1913.
Pomáhal svému švagrovi Filipu Kuberovi (manžel Muchovy sestry Anny) budovat sebevědomí
české menšině ve městě, přispíval kresbami do Kuberových novin a časopisů,
namaloval oponu pro hustopečské divadelní ochotníky a zapůjčil svá rozměrná
plátna pro výstavu v Hustopečích roku 1898.
Hustopečská městská pečeť z roku 1322 nese, jak jinak,
znaky vinařství – větvičku vinné révy s dvěma hrozny a vedle ní dva
vinařské nože. Záležitostmi vinařství se zabýval hustopečský horenský soud,
nejpřísnější na Moravě, od jehož výnosů neexistovalo odvolání. Hrozen a
vinařský nůž si našly své místo i ve znaku města Hustopeče.