S umírajícím synem projeli celý svět a dávají naději dalším

13. 2. 2020 · 2 minuty čtení · 9 fotografí · 1 video

Městská knihovna často hostí cestovatelské přednášky. Ta o Tajuplné Africe, kterou si přišly ve čtvrtek 13. února vyslechnout desítky posluchačů však měla mnohem hlubší poselství než jen poznávání exotických míst. Manželé Márovi totiž svými cestami po světě plnili přání umírajícímu synovi; ještě než před třemi lety zemřel, stačil se díky nim zapsat do dějin jako první český vozíčkář, který navštívil všechny obydlené kontinenty.


Každý rodič se svému dítěti snaží dát vše, po čem touží. Obzvláště pokud se dítě narodí s nějakým hendikepem. Aleně a Jiřímu Márovým se před osmadvaceti lety narodil syn Jirka, kterému byla diagnostikována svalová dystrofie. Jeho největším snem bylo cestovat do exotických zemí. „Manžel si tehdy s Jirkou zkusil takovou pokusnou cestu na Nový Zéland. Zjistil, že cestovat se dá, lety letadlem Jirka taky zvládne a to nám dodalo odvahu do dalších výprav, které se zpočátku zdály bláznivé“ popisuje začátek cestovatelské vášně Jirkova maminka Alena. 

„Jirku cestování strašně moc bavilo a byl to právě on, kdo všechny expedice připravil a naplánoval do nejmenšího detailu. Takže je to především jeho zásluha, že jsme i my viděli všechna ta úžasná místa. A přestože Jirka před třemi lety zemřel, zůstalo to v nás tak zakořeněné, že cestujeme dál. Baví nás to a máme pocit, že Jirka je stále s námi,“ dodává Jiří Mára.

Jirka se svými rodiči jako první český vozíčkář procestoval všechny obydlené světadíly a dokonce byl zapsán do České knihy rekordů. O jedné z posledních cest do vytoužené Afriky přijeli manželé Márovi povyprávět ve čtvrtek 13. února posluchačům do městské knihovny, která byla zaplněna do posledního místa. „Cestovali jsme se stanem po čtyřech státech Afriky - Jihoafrické republice, Botswaně, Namibii a Zimbabwe. Navštívili jsme  Kapské Město i hliněnou vesnici tradičně žijících Himbů a přežil jsem i kousnutí šestimetrovým hadem. Nádhernou podívanou byly největší písečné duny světa i hřmící masy Viktoriiných vodopádů,“ vypočítává navštívená místa Mára. 

Přestože místa, o kterých manželé v Hustopečích poutavě referovali byla sama o sobě nádherná a strhující, na posluchače nejvíce zapůsobily časté vzpomínky na zesnulého syna, které názorně ukazovaly, že zdravotním hendikepem život nekončí a rozhodně nebrání v plnění snů. „Já jsem měla vždy nejkrásnější pocity a zážitky z toho, jak si to Jirka všechno užíval. Byl úžasný a všechny kolem sebe dokázal nadchnout, radoval se a vychutnával každý okamžik. To je to nejcennější, co jsem si z každé cesty přivezla,“ nedokázala se ubránit dojetí Jirkova maminka.

Život na cestách manžele naplňuje a i po smrti syna cestují dál. Navštěvují místa, která Jirka už navštívit nestačil a vyhledávají nové a nové destinace. „Vypadáme jako blázni, protože si na těch cestách s Jirkou i povídáme, ukazujeme mu je. Denně sledujeme letenky a když se objeví nějaká zajímavá destinace, tak se sbalíme a jedeme. Naše expedice jsou příběh, který si předem nějak namyslíme a pak nás baví porovnávat očekávání se skutečností. Odháníme tím negativní myšlenky,“ uzavřel Mára. 

-nov-
Foto: Jiří Mára

odebírejte přes RSS