Z Hustopečí na Skoronickou jízdu králů

Jednou za několik let se jihomoravská vesnička Skoronice promění v místo, kde ožívá starodávná legenda. Klapot kopyt, pestré kroje a zpěv vyvolávačů připomínají jízdu králů – jedinečný moravský zvyk, který svou barevností i velikostí láká tisíce přihlížejících. O historii, současnosti i budoucnosti této slavnosti vyprávěla organizátorka průvodu Marie Holcmanová při své přednášce v Hustopečích, kam ji pozval Klub historie a vlastivědy Hustopečska. 

Její vyprávění nebylo jen o koních a krojích, ale hlavně o lidech, kteří tradici drží při životě. Jízda králů se na Moravě dochovala jen ve čtyřech obcích – ve Vlčnově, Kunovicích, Hradčovicích a právě ve Skoronicích. Na první pohled působí jako veselá podívaná, ve skutečnosti ale vychází ze starobylých rituálů, pravděpodobně pastýřských či iniciačních, které se později propojily s lidovou legendou o uprchlém králi v převleku.

Ve Skoronicích má jízda i společenský rozměr. Jezdecká družina objíždí vesnici, vyvolává verše a vybírá dary od obyvatel. „Jízda králů byla ve Skoronicích obnovena v roce 1943, v době druhé světové války,“ vzpomíná Marie Holcmanová. „Parta otcových vrstevníků tehdy za ním přišla a poprosila ho, jestli by s nimi slavnost neobnovil. A tak se do toho pustili.“ Od té doby se slavnost koná pravidelně, a to ve Skoronicích i v Kyjově v rámci Slováckého roku. „Do Kyjova jsme poprvé jeli v roce 1956. Tehdy jsem s otcem začala jezdit po maštalích, dívat se, jak se vybírají koně. A když mi bylo šestnáct, už jsem se zapojila naplno,“ dodává. Po smrti otce převzala organizaci sama: „Bratr skládá verše a já mám na starosti organizační stránku, shánění koní, výrobu růží a všechno ostatní,“ říká s úsměvem.

Každý účastník průvodu má svou roli. „Praporečník je jezdec, který je s koněm srostlý, ten náš už má 51 let,“ popisuje Holcmanová. „Za ním jedou čtyři vyvolávači, kteří u jednotlivých zastavení recitují verše. Dále čtyři vybírači sbírají dary do nazdobených košů.“ Středem pozornosti je samozřejmě král, chlapec ve věku 10 až 13 let, převlečený do dívčího kroje. V ústech drží růži jako symbol cudnosti a po boku má pobočníky se šavlemi, na nichž je vyryt letopočet 1677, což je rok znovuosídlení Skoronic. Za nimi jede doprovod a děkovníci, kteří přijímají dary od obyvatel. Po skončení jízdy následuje společné posezení, při němž se dary rozdělí mezi účastníky. 

Organizace celé slavnosti je náročná a trvá celé měsíce. „Mám kolem sebe tým sedmnácti lidí, každý má svůj úkol. Jsou rádi, že mohou k jízdě přispět,“ říká Holcmanová. Do příprav se zapojují i děti. „Když u nás fungoval kroužek, dělaly všechny výzdoby a zdobení koní. Teď, když vyrostly, se k tomu s radostí vracejí,“ dodává. 

V roce 2011 byla Skoronická jízda králů spolu s dalšími moravskými jízdami zapsána na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. „Je to samozřejmě pocta,“ říká Marie Holcmanová, „ale pro mě je nejdůležitější, že tradice pokračuje. Dnes máme výborné jezdce – takové jsme už dlouho neměli. A když při poslední jízdě jelo třicet koní, byl to pro mě ten největší důkaz, že o tradici je pořád zájem.“ -nov-