Menu Hledat

Sobotní burčákovou zábavu nezastavilo ani aprílové počasí

9. 10. 2019 · 4 minuty čtení · 22 fotografí · 1 video

V sobotu 5. října ráno se hlavní hustopečské náměstí proměnilo ve středověké tržiště. Atmosféru dotvářela historická hudba Weytora. Spolu s ní si diváci zatančili originální tanec imitující šlapání hroznů ve velké kádi. Na nádvoří domu U Synků se ozýval další zvuk z minulých staletí, vyhrával tu flašinet.


Mezitím se náměstím rozřinčely meče, kopí a další chladné zbraně, začal tu rytířský turnaj o kouzelný amulet nesmrtelnosti. Rytíři ze sdružení Taranis bojovali čestně a velkoryse, a proto brnění žádného z nich nebylo skropeno krví, ale pouze kapkami deště.

Červený i bílý burčák různých odrůd a v různých stadiích zralosti se popíjel v patnácti mázhauzech. Na pět set návštěvníků je stihlo obejít všechny a vybralo si cenu za sesbírání potřebných razítek. Největší zájem byl o trička a termohrnky.

Ve všech mázhauzech se letos poprvé nalívalo do ekologických kelímků s originální grafikou. Vratné kelímky se lidem líbily a tisíce si je ponechaly jako originální suvenýr.

V jedenáct hodin dopoledne začalo na hlavním podiu tradiční zasedání Burčákové unie. Zástupci členských měst zaplnili přední lavice v hledišti a zaléváni vytrvalým deštěm jednomyslně odhlasovali přijetí nových členů. Unie se tak rozšířila o město Holešov nebo Milevsko, známé masopustním průvodem maškar. „Jedná se o velký průvod, který většinou čítá na tisíc masek, v pátek v podvečer je takzvaný Bakchův průvod, maškary přebírají vládu nad městem, je to podobné jako tady u vás, hlavní, tříhodinový průvod vychází v sobotu odpoledne,“ prozradil místostarosta Milevska Michal Horek.
Do Burčákové unie vstoupil i Klub otužilců z Pardubic, kteří hlásání slávy Unie pojali velmi prakticky, z místních surovin vyrábí vlastní burčák, kterým pak šíří slávu a dobré jméno hustopečského burčáku v Čechách. Odpovědně bere svůj úkol také nová burčáková misijní stanice v Pomezí u Poličky. U nás, v nadmořské výšce kolem 550 metrů se nikdy žádné víno nepěstovalo, ale díky neustále se vyvíjejícímu se počasí to vypadá, že asi brzo se bude.
Z těch asi tisíc lidí, co žije v Pomezí, tady v Hustopečích už polovina určitě byla, já sám propaguji burčák i na základní škole,“ pochlubil se ředitel tamní školy Broněk Králíček.
Dalším nezbytným bodem jednání bývá udělení titulu Rytíř Burčákové unie. Perkmistr Adam Wagner pod dohledem purkmistryně Hany Potměšilové, konšelů i horenské rady koštýřem pasoval na rytířku burčákového řádu Kateřinu Kopovou za boj s Evropskou unií při hájení své mandlovice. Sílu a odvahu prokázala soubojem, v němž nakonec zvítězila holou rukou.

Zasedání zakončila hymna Výše číš v podání BUSu, neboli burčákového unijního sboru, která odehnala dešťové mraky a na pár hodin přivolala sluníčko.

Hlavní scéna poté patřila energickému Švejkbandu. V jednu hodinu ho vystřídala cimbálová muzika Jana Bradáče spolu s krojovanými tanečníky a zpěváky z Mateřské školy U Rybiček a folklorního souboru Hanýsek.

Na ulici Šafaříkově se zatím řadil historický průvod. Vlajkonoši s městskými prapory, pážata s halapartnami, jezdci na koních, rytíři, purkmistryně a konšelé na vozech, zástupci spřátelených měst i představitelé cechů dorazili za zvuku bubnů ve dvě hodiny na náměstí. Cestu lemoval početný dav přihlížejících, kterým vinaři rozlívali burčák.
Městská i horenská rada zakončila svou cestu na podiu. Přivítali tu i nezbytnou a váženou kvasinku vinnou a poděkovali jí, že šíří v Hustopečích dobrou kulturu.
Burčelovu cenu za využití burčáku na sportovním poli převzal bývalý hokejový reprezentant a pravidelný návštěvník hustopečských vinných sklepů František Pospíšil. Jeho kolega Jiří Holešovský se ceremoniálu nemohl zúčastnit, protože ho v pátek večer perkmistr omylem zamkl ve sklepě.

Následně městské cechy žádaly o prodloužení svých práv. K cechu krejčovskému, květinářskému, lékárnickému, pekařskému, řeznickému, kuchařskému, kovářskému, mysliveckému a žebráckému letos přibyl cech malířský a rybářský. Nechyběly ani kurtizány, které panu perkmistrovi předložily dlužní úpis za poskytnuté služby.

Otužilci z Pardubic slíbili, že do Velké pardubické přidají další překážku, burčákový příkop, a paní purkmistryni předali velké perníkové srdce. Se svou gastronomickou specialitou přijela i Všehoschopná výprava z dalekého Mexika. Přivezli jsme vám kaktusák, náš originální burčák, děláme ho z kaktusů, má unikátní zelenou barvu,“ vysvětlil Pedro, jeden z členů delegace. Zelená byla také originální mexická kvasinka. „My máme nezdegenerovaný kvasinky, který když se budou množit dělením, tak budou pořád jenom ušlechtilý,“uvedl Pablo, další člen výpravy. V nepřehlédnutelné skupině s klobouky bylo i mnoho oslů, někteří na první pohled vzbuzovali obavy, rozptýlil je Pedro: „Jako stoprocentní Mexičan vám musím říct, že náš osel s ADHD je v pořádku, všichni jsme absolutně v pořádku.“

Odpolední program na podiu zakončilo podzemní vojsko Burčákové unie pod vedením generalissima Tupého. Svou připravenost a nezdolnost dokázali náročným pořadovým cvičením v prudkém dešti.
Čilý ruch a zábava na náměstí i přilehlých ulicích pokračovala vzdor proměnlivému počasí, jak to pěkně vyjádřili návštěvníci z jihočeských Stachů: „ Už léta sem jezdíme, vždycky se nám tu moc líbilo, jsou tu moc milí lidi a je to tu vždycky krásný. Dneska je mrzutý, že je takhle ošklivo, ale přesto si to chceme užít, když je dobrá nálada, ani déšť nevadí!“

-kam-

	
	
		
		
			
			
FOTO: Lukáš Hrdlička
odebírejte přes RSS
česky english deutsch